Především jde o to, že o Nařízení rady (EU) č. 960/2014 z 8. září o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině ví poměrně málo i odborná veřejnost, míní Zdeněk Rybář, expert na podnikovou ekonomiku a řízení finančních toků, který býval poradcem náměstka ministra životního prostředí či vedoucím týmu honorárních poradců předsedy české vlády. „Není ani přesně jasné, jak si některá ustanovení vykládat. Povaha sankcí na ruské banky má především podobu omezení jistého okruhu finančních nástrojů, které jsou investiční povahy a které slouží například k refinancování vlastní činnosti banky. Hladké platby omezovány nejsou,“ je ovšem přesvědčen. Tedy představa, že nám z Ruska nebudou mít jak zaplatit, je podle něj naprosto mylná. „Navíc i v USA se tyto sankce nevztahují na banky, které jsou kapitálově zcela v ruských rukách, avšak mají americkou bankovní licenci. Jak to bude v obdobném případě v Evropské unii a potažmo u nás, není, myslím, stále zcela jasné,“ dodává.

Koukněte do historie. Nespravíte nic

Co je však podle něj nespornou skutečností, tak to je historická zkušenost, že sankce vedené proti velkým ekonomikám nikdy nepřinesly žádaný výsledek tomu, kdo je udělil. Spíše naopak. „Že výpadek zboží je Rusko schopné velmi rychle nahradit, se již prokázalo. Navíc se uvalenými sankcemi posiluje nezávislost celého ekonomického uskupení BRICS. Ať již se jedná o urychlené zavedení tzv. zlatého standardu, přes vlastní systémy mezinárodní mezibankovní komunikace, až po schopnost významně změnit obchodování s hlavními světovými komoditami,“ vysvětluje Rybář.