Výrazněji toto téma otevřel místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím. Před časem se totiž uvnitř jeho strany vedla diskuse o tom, zda by se naopak neměla snížit hranice aktivního volebního práva, tak aby mohli k volbám chodit i šestnáctiletí. Místopředseda Jarolím právě v reakci na tento návrh řekl, že současná podoba volebního práva by se měla spíše omezit, než rozšiřovat.

Chcete volit? Musíte státu také něčím prospět

Podle Jarolíma by takové řešení bylo smysluplné, ale nesmělo by záviset pouze na otázce placení daní či naopak životě na sociálních dávkách. Problém je podle jeho slov mnohem hlubší.

„Když jsem se před časem k tomuto tématu vyjadřoval, bylo to v ideovém pojetí. Skutečně bych pro to byl, nicméně jsem přesvědčen, že nyní k tomu není správný čas. V tomto filozofickém výhledu bych byl pro to změnit přístup k volebnímu právu i k volebním povinnostem, to jednoznačně. Nechtěl bych to ale vztahovat k vyčleněným skupinám, jako jsou lidé na dávkách, a tak dále,“ zdůrazňuje místopředseda VV Tomáš Jarolím.

Debata by prý měla být o tom, jestli skutečnost, že žijeme v demokracii, znamená, že demokracie je jenom výsada nebo nějaká povinnost. „Ale vůbec bych to nechtěl vztahovat k tomu, že někdo žije ze sociálních dávek, tam se můžeme dostat každý strašně rychle. Myslím, že bychom to měli vztahovat k tomu, jestliže děláme něco pro společnost, pak máme i právo po společnosti něco vyžadovat,“ uvádí dále pro ParlamentníListy.cz

„Trošku se v tom vracím k těm původním aristotelovským hodnotám, kdy tak jako v přírodě je normální něco za něco a je nezdravé, když něco dostáváte a nic z dlouhodobého hlediska nedáváte. Je to podobné jako v rodině. Ve chvíli, kdy člověk tomu systému pomáhá tak, aby dokázal přežít, pak má reálné právo o něm spolurozhodovat. Je samozřejmě otázka, jak nastavit parametry, že někdo jen systém využívá, a já bych nerad, aby to skončilo u toho, že je někdo nezaměstnaný, tak nebude rozhodovat, to je nesmysl,“ je přesvědčený Jarolím.

Jaká by k tomu měla být stanovena měřítka, zatím prý neví. „Je to skutečně jen takový nástřel ve filozofické rovině. Otázka placení daní, tedy finanční podílení se na chodu společnosti je jednoznačně jedním z ukazatelů, ale v žádném případě to nemůže být založeno pouze na tom,“ uvedl.

Mach: Kdo státu nic nedává, nemá mít právo o něm rozhodovat

„Pakliže se k takové změně společnost dostane, a mám pocit, že k tomu nesměřujeme jenom my, ale vlastně i celá Evropa, pak bude potřeba to začít řešit. Je to ovšem tak široký pojem, že to vyžaduje i jistou změnu přístupu lidí k životu, to znamená, že se to nedá vztáhnout jen na volební právo, ale i na další oblasti života,“ dodal Tomáš Jarolím pro redakci ParlamentníchListů.cz

Bývalý poradce prezidenta Václava Klause a šéf Strany svobodných občanů Petr Mach míní, že úvahy o případném omezení volebního práva nejsou nijak nerozumné a přesto by to podle něho bylo v souladu s demokratickými principy.

Omezme spíše politiky

„Pakliže by tu kupříkladu byla podmínka, že volební právo je vázané na to, že se také někdo na financování státu podílí, tak je samozřejmě logická, ale můj dojem je, že jakákoliv změna je prakticky neprosaditelná, a proto si myslím, že musíme spíše omezit politiky v tom, jak s našimi penězi nakládají,“ navrhuje Mach.

Nejsme-li dle jeho vyjádření schopni v tomto směru omezit volební právo, musíme omezit politiky. Tím má Petr Mach na mysli ústavní omezení, aby politici nemohli jen tak zemi zadlužovat nebo zvyšovat daně. „Pokud by tohle bylo zakotveno v ústavě,  pak myslím, že demokracie může dobře fungovat i s tím všeobecným volebním právem,“ věří šéf Svobodných.

Senátor Kubera: Zní to hezky, ale je to nereálné

„Inspiraci bych hledal v zemích jako je Švýcarsko nebo Hongkong, kde tady ta ústavní omezení existují. Většinou je to proti zvyšování daní, proti zadlužování nebo případně proti zvyšování veřejných výdajů. Myslím si, že kdybychom takovou věc měli, tak by náš stát fungoval i se všeobecným volebním právem,“ sdělil Mach pro server ParlamentníchListů.cz

Omezit volební právo na základě například placení a neplacení daní podle senátora Jaroslava Kubery z ODS sice zní hezky, ale je to prý něco podobného, jako dřív bývalo domovské právo nebo trest smrti. „Je to absolutně nereálné a to hlavně z důvodu členství naší země v Evropské unii a OSN,“ domnívá se Kubera.

„Racionálním řešením by bylo odstoupit od toho absurdního stavu, světa vykloubeného z kloubů, jak je tomu dnes, že polovina lidí ve společnosti bere nějaké dávky. Ono by to nakonec mohlo dopadnout tak, že by volební právo měla jen menšina. Existují různé daňové úlevy, takže těch lidí bez práva volit by pak mohlo být strašně moc,“ obává se možných následků senátor.

Jak Kubera zmiňoval, mezi zásadní problémy, které by takový návrh mohly blokovat, by patřilo hlavně naše členství v EU a také různí lidsko-právní aktivisté. Senátor to vysvětluje na jednoduchém příkladě. „Třeba moje úvaha o vymáhání poplatků, které jsou ve spoustě zemí běžné, že když někdo nezaplatí pokutu, tak nedostane občanku, pas nebo stavební povolení. Tohle třeba v Rakousku nebo Anglii funguje úplně běžně. Tady se na to zkuste zeptat ombudsmana a té jeho klaky, co má, a uvidíte, co vám řeknou. Tohle jim říct, tak se zblázní. Přitom by to bylo úplně normální,“ obhajuje systém vymáhání dluhů od města či státu.

„Ty případné úvahy o jakémsi omezení volebního práva vnímám spíše jako takové výstřely do tmy, moc by to dle mého soudu nefungovalo,“ dodal Jaroslav Kubera.

Řešením by prý po vzoru řidičáků byly tzv. voličské průkazy

Předseda pravicového portálu Reformy.cz Vít Jedlička rozvádí tezi, že lidé by mohli získávat oprávnění k volbám na základě jakéhosi voličského pasu či průkazu. Systém pro získání by byl podobný jako například u řidičských průkazů.

„Mnoho lidí jde k volbám bez základních znalostí o politice, rozhodují se zcela na základě pocitů, které získali v médiích. Náš portál Reformy.cz se základními neznalostmi, které lidi obvykle mají, systematicky bojuje,“ uvádí ParlamentnímListům.cz Jedlička.

Ten v rámci svého webu připravuje formu volebního pasu, testu, který si lidé vyplní a dostanou pas kvalifikovaného voliče. „Myslím, že tento systém by mohl v nějaké modifikované formě fungovat i na povinné úrovni. Jsem ale přesvědčen, že proti tomu zásadně bude dnešní politický establishment, kterému by vzdělaní voliči odmítli dávat své hlasy, proto se teď soustředíme na realizaci projektu formou dobrovolné certifikace,“ doplnil Vít Jedlička.

Ve Švýcarsku mohou ženy volit až od roku 1971

Systém, kdy bylo volební právo omezeno určitou částkou odvedených daní, na našem území fungoval za rakouského císařství. Podle ústavy z roku 1849 směli volit pouze ti, kteří ročně na daních státu odvedli minimálně pět zlatých. To je částka, která se přibližně rovnala průměrnému týdennímu platu.

Vlažně se k všeobecnému volebnímu právu ještě před čtyřiceti lety stavělo Švýcarsko, což není na rozdíl třeba od naší země, kde volební právo pro všechny je o mnoho desetiletí déle, příliš dlouhá doba. Ve Švýcarsku totiž až do roku 1971 neměli na spolkové úrovni volební právo ženy a na úrovni kantonů ženám chybělo hlasovací právo až do roku 1990.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.