ÚVN leží v pražských Střešovicích. Známá čtvrť je plná vil a zeleně. Redaktor PL se na místo vydal, aby zjistil od běžných lidí, pacientů, personálu i návštěvníků, co na Zemanovu hospitalizaci říkají.

Hned po průchodu hlavní branou a přilehlou budovou se před námi otevřel poměrně rozlehlý park s malým altánem. V něm jsme oslovili dvě ženy, které čekali na výsledky krve. „My mu přejeme hrozně moc štěstí a zdraví, vždyť je mladší než my," uvedla jedna z nich. Ačkoli jsme se na věk nezeptali, řekla, že jí bude devadesát. Nevypadala na to. Dokonce prý stále kouří, což se ale v areálu nesmí.

„Sedíme a čekáme, bavili jsme se o tom, že tady pan prezident je a taky o tom, jak mu někteří nadávají. Chtěla bych vidět, jak by se cítili, kdyby tak někdo mluvil o jejich rodičích, je to nedůstojné," uzavřela.

Rozhovor jsme s poděkováním ukončili a vydali se na cestu mezi pavilony.

Sem tam jsme narazili na další návštěvníky.

Přestože byl pracovní den a vytížení nemocnice bylo patrné, uvnitř panoval skutečně klid.

Dále jsme měli možnost mluvit s panem L. z Nymburka. Prý jede na kožní oddělení, měl jen chvíli. „Zeman? Já ho nevolil, ale podívejte, na vesnici se vždycky ctilo, že zdraví je na prvním místě. Kdyby třeba o mém strýci někdo řekl, aby umřel, dám mu v hospodě před držku, nashle," reagoval na dlouhou řadu nenávistných komentářů.

Následovala zdravotní sestra. Prý má zákaz hovořit o zdravotním stavu jakéhokoli pacienta. Je to pochopitelné. Chtěli jsme jen vědět, jak vnímá prezidentovu hospitalizaci. „Pro nemocnici je to pocta, děkuji," reagovala hbitě. Pak s několika zkumavkami zmizela na neurologii.