Na včerejší přednášce v Knihovně Václava Havla se sešli přátelé bývalého prezidenta Havla a měnili si mezi sebou příběhy o revoluci, o prezidentovi, o jejich čase stráveném na Hradě, umění a dobách dávno minulých.

Přednáška měla velkou účast a celé to působilo jako televizní pořad Nikdo není dokonalý, který však místo Jiřího Krampola moderoval Michael Žantovský. Jaroslav Dušek byl v roli vtipálka a vyprávěl především historky z dětství svého či jeho dětí, které v publiku vyvolávaly smích a působily jako odlehčení už tak dost odlehčené debaty.

Bořek Šípek mluvil předně o svém umění a na to se také v závěru ptali mnozí přítomní z publika. Hovořil o své práci architekta a o tom, jak začínal po revoluci pracovat na Hradě. Vysvětlil, že to pojal jako předávání zkušeností mladším generacím a téma se přesunulo k hradním židlím. Šípek mluvil o výstavě v muzeu, o Havlových mýlkách a to připomnělo Žantovskému, jak přijela Madeleine Albrightová a Šípkovi do vyprávění vstoupil. „Vy asi nevíte kdo jsem,“ řekla prý Albrightová Havlovi a ten odpověděl: „Ale vím, vy jste paní Fallbrightová,“ řekl Žantovský a sál se opět rozesmál.

„Co třeba elektrická?“ zeptal se Dušek Šípka, jaké židle všechny navrhoval. „Ta by tam na Hradě mohla být teď,“ odpověděl architekt a vyvolal další vlnu smíchu, kterou uklidňoval Žantovský tím, že tohle bude ze záznamu vymazáno, načež se publikum rozesmálo ještě víc. Šípek následně připomněl, jak si Havel vybíral jeho návrhy. Přizval všechny uklízečky, komorné, kuchaře a všechny lidi, co na Hradě pracovali, aby ji vyzkoušeli a řekli mu svůj názor. Údajně přišla jedna uklízečka a při posazení se na židli řekla: „Mně ta židle roztahuje nohy.“ Situaci tehdy zachránila Olga Havlová, která si na ni následně také sedla a prohlásila, že ji to nohy neroztahuje.

„Měl jsi někdy s Václavem ideovou neshodu?“ ptal se Žantovský Šípka a ten mu odpověděl záporně. „Myslím si, že ani jednou.“ Pokud mezi nimi neshody nastaly, jednalo se jen o čistě Šípkovy návrhy. Havel totiž neměl rád, když je něco někde nakřivo, a musel to okamžitě opravit. I když to nakřivo bylo správně.

„Ano, je to tak, že naše civilizace se rozpadá do ohromných střetů a hrozeb,“ citoval Žantovský Havlův starý dopis Šípkovi, kterého se následně zeptal, jestli to také tak cítí. Jenže Šípek mluvil především o svém umění a o vázách, které pro prezidenta dělal.

Řeč přišla i na lavičky Václava Havla. Žantovský je označil za hezký projekt. „Na celém světě je poptávka po pomnících velkých mužů a většinou jsou to velké osobnosti a vybízejí k takovému gigantismu a monumentalismu,“ řekl bývalý mluvčí a dodal, že je to „skromný a pokorný“.

Žantovský zmínil i dopis, který poslala jako poděkování Havlovi barmská politička Aun Schan Su Ťij a následně jí za něj poděkoval. Diskutující se pak shodli na tom, že jim Havel opravdu chybí. Zároveň se také shodli na tom, že jestli měl bývalý prezident nějakou chybu, spočívala v tom, že se každému neustále omlouval a každému vše odpustil. Žantovský dodal, že Havel „měl to odpouštění skoro preventivně“. Šípek si vzpomněl, že ho „jednou slyšel křičet“. To bylo ve chvíli, kdy byl na královské večeři v Británii a jediný se na ní na rady svých poradců objevil ve smokingu, tvrdil Žantovský.

Žantovský následně odpovídal na dotaz, co mu vadilo na Havlovi. A to bylo právě to omlouvání, kdy Havel vždy plánoval ve svých proslovech, za co se bude omlouvat a mluvčí mu vždy vysvětloval, že jej nikdo z ničeho neviní, a tak není důvod.