„Taky nemůžeme přijít do Česka a říct, že Liberec je Reichenberg anebo Rusům, že Kalinigrad je Königsberg, a chtěli bychom je zpět. Můj názor zní, že je třeba respektovat současné hranice mezi státy,“ doplnil profesor Dieter Landgraf-Dietz ze Spolkového svazu Německé péče o válečné hroby. S reportérem ParlamentníchListů.cz hovořil při oslavách pětasedmdesátiletého výročí vítězství Rudé armády ve stalingradské bitvě přímo ve Volgogradě.

Odvážný profesor

„S podobnými argumenty s Rusy nelze vůbec mluvit,“ sdělil také Landgraf-Dietz při jednom setkání ve Volgogradu. Starší, bělovlasý muž vše řekl nahlas s tím, že všechny tyto úvahy o současné politice jsou pouze jeho osobním názorem. Přesto se mírně rozhlédl, jestli nás neposlouchá nějaký Rus. Reagoval tak na neustálé řeči o tom, že Krym byl vždycky ruský.

„Okupace části cizí země je vždy špatná a Krym pod takovou okupací je. V tom souhlasím s oficiální politikou Evropské unie. Mám o tom vtip. Město Kolín nad Rýnem, jehož starosta se také zúčastnil oslav ve Volgogradu, založili Římané jako Colonia Agrippina. A Italové také nemohou přijít a říct, že ho chtějí zpět,“ podotkl a ještě vyjmenoval výše zmíněné příklady s Libercem a Kaliningradem. Ostatně prvotní zmínka o obci Reichenberg je z roku 1352 a prvními významnými vlastníky byli svobodní páni původem ze Saska Bieberštejnové a Königsberg založil v roce 1255 Řád německých rytířů.

Jak dále zmínil Landgraf-Dietz, akceptovat současné hranice mezi státy je nutné bez ohledu na to, jaká národnost kde žije a jakým jazykem mluví. Zrovna v Evropě je takových území po dvou světových válkách habaděj.

Německé hroby

„Otec mi zemřel v řadách wehrmachtu v Normandii a máma dostala dopis, že jeho tělo zůstalo na území dobytém Američany. Po válce jsem byl ředitelem strategických závodů v Německé demokratické republice, takže mi nepovolili vycestovat do Francie. Podíval jsem se tam až po pádu berlínské zdi. Dozvěděla se o mně západoněmecká organizace, která se stará o válečné hroby, a chtěli, abych založil pobočku na Východě. Tehdy mi zbývalo pár dní do penze, tak jsem svolil a začal se zabývat těmi problémy v Sasku,“ vysvětlil profesor Landgraf-Dietz, jak se dostal ke Spolkovému svazu Německé péče o válečné hroby. Právě jako představitel této organizace přijel do Volgogradu s německou delegací. Pětasedmdesátiletých oslav vítězství Rudé armády ve stalingradské bitvě se také zúčastnili Britové, Rakušané, Estonci, Belgičané, Italové a mnoho dalších.

„Když jsme se saskou pobočkou v roce 1990 začali, měli jsme spousty problémů. Postavili jsme vojenský hřbitov Rosoška nedaleko odsud, a pak jsme tam odhalili i památník nezvěstných německých vojáků. Když jsme organizovali položení věnců, ruská administrativa a zdejší politici se k tomu moc neměli. Bylo to v době, kdy probíhala anebo byla ještě v živé paměti intervence NATO na území bývalé Jugoslávie. Byla v tom srbská otázka a tehdy jsem si uvědomil, jak velký vliv mají současné politické problémy na naši práci,“ doplnil profesor.

Spolkový svaz Německé péče o válečné hroby čítá necelých 350 000 aktivních podporovatelů a více než milion příležitostných dárců. Jeho rozpočet čtrnáct milionů eur se zhruba v poměru osmdesát ke dvaceti procentům skládá z darů běžných Němců a dotací od vlády Spolkové republiky Německo. Okolo Volgogradu je podle Landgrafa-Dietze kolem 500 000 a na celém území bývalého SSSR zhruba milion německých hrobů.