Mohl byste více rozvést vaši potřebu vrátit slušnost do české politiky? Není to jen vyprázdněná floskule? Vždyť v politice nikdy nebyla. Ve všech zemích si jdou poslanci po krku, nadávají si a někde se i fackují. Za první republiky se vysmívali Edvardu Benešovi, že je Masarykovou opičkou Bibi. Jak to tedy se slušností míníte?

Slušnost v politice a politickou kulturu nechápu ve verbální rovině. Ano, k veřejnému životu by měla patřit určitá kultura vystupování a prezident republiky by měl náš stát důstojně reprezentovat, ale mnohem důležitější je, co politici dělají a nedělají. Zda chápou politiku jako správu veřejných věcí a službu občanům nebo jako prostředek k obohacení se. Zda občany považují za své zaměstnavatele nebo za své nevolníky. Zda si váží názoru svých voličů nebo jen stojí o jejich hlas. Zda lidmi pohrdají a domnívají se, že veřejnost stráví každou do líbivých formulací zabalenou lež, nebo zájem občanů kladou před zájem vlastní. Slušnost má i rozměr ekonomický. Jen ve státě, kde platí dané slovo, jistá pravidla a slušnost se daří podnikání a jen taková země prosperuje.

Jak se stavíte ke kritice, ostatně podobné, jaká se snáší na Jana Švejnara, že jste dnes více v Anglii než v Česku a lidé vás vidí jen z fotek?

Pracuji jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) se sídlem v Londýně, ale ani tam netrávím většinu svého času. Odpovídám mimo jiné za mezinárodní vztahy banky, tedy jsem velmi často na pracovních cestách v převážně evropských a asijských zemích. V Česku bývám pravidelně a pokaždé absolvuji celou řadu nejrůznějších setkání. Například před nedávným setkáním s občany v Komořanech jsem se sešel se zástupci některých nevládních organizací, dále s vedením Ekumenické rady církví, poobědval s paní režisérkou Irenou Pavláskovou a absolvoval schůzku s novináři. A to nepočítám řadu náhodných setkání třeba na ulici nebo v mé kanceláři, kdy mě kontaktují zcela neznámí lidé a žádají o názor, radu nebo pomoc. Ostatně, i své působení v EBRD beru jako reprezentaci naší země.

SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

Můžete se vyjádřit k tomu, co je stále napsáno ve vašem profilu na Wikipedii v rámečku "Podezření na korupci"? Stojí tam, že bývalý vicepremiér a poslanec Strany zelených Martin Bursík obvinil Fischera z podlehnutí uhelné lobby s náznaky korupce a poukázal při tom na vazby mezi uhelnou společností Czech Coal a Fischerovým poradcem Vladimírem Mlynářem a mezi Fischerem a předsedou dozorčí rady Czech Coal Janem Dobrovským…

Zopakuji, co jsem kdysi řekl i v Poslanecké sněmovně. Je to nesmysl a kromě pomluv nikdo nepředložil žádný důkaz.

Na setkání s občany v Komořanech jste mluvil o prorocích, co nabízejí jednoduchá řešení, která se mohou zvrhnout ve vládu pevné ruky. Jde o lídry DSSS, KSČM, Holešovské výzvy, odborů či jiné? Nemyslíte si, že strašit pomyslným strašákem, aniž mu dáme dostatečné kontury, je jako šíření poplašné zprávy?

Každý den publikují média nové informace o projevech extremismu a nesnášenlivosti. Vyzývám občany, aby se s podezřením dívali na každého, kdo nabízí jednoduchá řešení problémů, jež trápí naši společnost. Ať jde o ekonomickou krizi, daně, důchodový systém nebo třeba soužití s menšinami. Jednoduchá řešení složitých problémů prostě neexistují. A nejnebezpečnější jsou falešní kazatelé vybízející ke zboření současného demokratického systému nebo útočící na různé skupiny našich občanů.

Ještě jednou bych se vrátil ke slušnosti. Nemohl jsem přijít na žádné větší prohřešky proti slušnosti v chování zesnulého exprezidenta Václava Havla, Dalajlámy či Mahátmy Gándhího. Ale těch příkladů je málo a ostatní politiky nikdy nedokázali moc a hlavně dlouhodobě inspirovat svým chováním. Jak to chcete dokázat vy?

Prezident republiky má nastavit normy jednání a bez ohledu na přání a zájmy politiků nebo politických stran se jich důsledně držet. Tak si vynutí zlepšení i u ostatních veřejných činitelů.