Jako předseda senátního výboru pro vzdělávání, vědu a kulturu jste v posledních šesti letech přišel do častého kontaktu s ministerstvem školství, kde se vystřídala řada ministrů. Kteří vám utkvěli v paměti?

Ministr Josef Dobeš – to byla pro školství tragédie. Naopak současný ministr Fiala se jeví velice nadějně a nejlépe ze všech, které jsem poznal.

Jste velký odpůrce školného. Co ale říkáte na argument, že si vysokoškolák, i z chudšího prostředí, na začátku studia vezme studentskou půjčku, kterou pak splátí až v době kdy získá lukrativní zaměstnání?

Tohoto modelu se obávám. Protože spousta studentů ze slabších sociálních rodin na tu vysokou školu nepůjde. Už dnes studium přijde na dost peněz. Vím, že v některých částech mého senátorského obvodu, kde se těžko shání práce, jsou příjmy opravdu malé. A mají nadané děti, protože ty se rodí i v chudých rodinách. Jakmile budou muset za studium platit, i v případě možnosti případné půjčky, tak své dítě na školu nedají. A můžou nám utéci talenty. Jan Masaryk říkal: Humanismus pro mě je to, že i kluk z poslední vesnice může studovat na univerzitě.

Vláda má za sebou první poločas. Jak na ni pohlížíte jako opoziční senátor?

Její reformy jsou asociální. Spousta milard korun nám uniká kvůli korupci. Kdyby se nám podařilo ji alespoň na polovičku ponížit, nemusí se ty škrty dělat. Vidíme jaké dopady už teď mají. Pokud je menší koupěschopnost, krize se prohlubuje. Podnikatelé říkají, že pro ně chceme vysoké daně. Odpovídám jim – Musí se najít zlatá střední cesta. Aby vám zisk umožňoval další rozvoj podnikání. Ale zase počítejte s tím, že část zisku musíte věnovat lidem, aby měli dostatečný příjem a mohli si kupovat vaše výrobky či služby. Nejsem samozřejmě pro úplné rovnostářství. Kdo vyvine větší úsilí, musí mít větší příjem. Sportovní terminologií – na startu musí mít všichni stejné podmínky, do cíle doběhnou různě, podle vynaloženého úsilí a talentu. Škrty mi přijdou nepromyšlené a nepomůžou společnosti. Vyhrocuje to vztahy, lidé jsou frustrovaní. Obávám se nějakého jednoduchého řešení, aby nepřišel nějaký extremista. Aby politika byla lepší, je třeba očistit stávající strany.

Když mluvíte o boji s korupcí, jak vnímáte čerstvé jmenování Lenky Bradáčové vrchní žalobkyní?

Paní Bradáčová postupuje s razancí, mohla by věci posunout dopředu. Ale s hodnocením raději počkám.

Lenka Bradáčová měla velký podíl na odhalení největšího politického skandálu poslední doby – úplatkářské aféry bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Vy jste členem středočeské ČSSD, jak se vám jeví tento případ?

Jde pro mě o velké zklamání. Nikdy jsem neschvaloval způsob jednání Davida Ratha, ale oceňoval jsem jeho vstřícný vztah ke kultuře a životnímu prostředí, které hodně podporoval. Je to obrovský problém a doufám, že se neobjeví další. Třeba i na centrální úrovni, když vidíme jak jsou některé stavby předražené – mosty, silnice a podobně. Mrzí mě, že doposud se neschválil zákon o původu vykazování majetku. A také aby se nemohl převézt majetek na někoho jiného. Což vidíme teď u bývalého senátora Nováka, který byl odsouzen mimojiné k pokutě a nemá nic. V tomto případě by se měli pospojit politici ze všech stran, které toto trápí. Bylo by také dobré, aby měly politické strany více členů. Při malé četnosti si případný kmotr lidi zaváže koupí či je zastraší. Kdyby měly strany více členů, měl by to těžší. Je proto důležité klást důraz na občanskou společnost, aby se lidé aktivizovali.

Pomalu končí funkční období současného prezidenta Václava Klause. Jako historika se vás zeptám jak ho vidíte v kontextu s jinými českými a československými prezidenty?

Jednoznačně ze všech prezidentů u mě vítězí Masaryk. Na druhé místo řadím Beneše těsně před Havlem. Toho jsem si vážil právě pro podporu občanské společnosti. Váhám, jestli vůbec dát Klause na čtvrté místo. Z totalitních prezidentů v řadě věcí oceňuji Ludvíka Svobodu. V roce 1968 například odmítl jmenovat takzvanou revoluční dělnickou vládu. U Klause mi vadí jeho vztah k ekologii i občanské společnosti.

Vysoko řadíte prezidenta Beneše. Je však hodnocen rozporuplně. Jsou i názory, že v klíčových okamžicích, v roce 1938 a 1948, selhal?

Beneš měl velice těžkou úlohu. Já jsem stoupencem toho, že jsme se měli bránit. Kdybych ale měl zodpovědnost za tolik lidských životů, možná bych uvažoval jinak. Je fakt, že Masaryk by byl razantnější. Ostatně Masaryk ke konci života poslouchal v rádiu Hitlerovy projevy a velmi se tím trápil. V roce 1948 se Beneš zase bál občanské války. Obrovským zklamáním pro něj bylo trauma Mnichova a věřil v demokratizaci sovětského režimu, což se ukázalo jako velký omyl.

Vaše strana má jako velké téma církevní restituce. Jak se na ně díváte vy?

Díky památkám hodně spolupracuji s faráři, takže nemám tak radikální názor jako naše strana. Ale ten zákon není podle mě dobrý. Je tam vyšší ocenění pozemků a lesů. Není ani přehledný soupis těch pozemků. Největší problém ale je, že v době současné krize jde o obrovskou finanční zátěž. Souhlasím ale s tím, aby se církvi pomohlo s opravami památek. Mám obavy, že ten majetek církvi ublíží. Po roce 1989 měla díky kardinálu Tomáškovi obrovský kredit, myslím, že ho prohospodařila. Ale vlastně – bohužel – politické strany taky.