Právě proto si většina zdejších lidí myslí o sudetoněmecké otázce svoje a svůj názor si raději nechává pro sebe. Mnozí totiž zažili zde žijící sudetské Němce na vlastní kůži a rodiče jim s určitým pocitem viny líčí, jak krutě probíhal jejich odsun. Nejvíce se mezi karlovarskými starousedlíky traduje, jak potupně byla vyhnána rodina Puppů. Nesměli si z obrovského majetku, který od píky vybudovali jejich předci, slavní cukráři, každodenní úmornou dřinou, vzít ani kus.

Lidé z Prahy o tom ví pendrek

Poslanec Rudolf Chlad (TOP 09), který celý život žije na česko - německé hranici, tato slova potvrzuje: „Lidi z Prahy o tom ví pendrek. Moji sousedé jsou Němci, kteří celý život dřeli jako koně a k nám Čechům se vždycky chovali slušně a pomáhali nám. A takových je v tomto regionu spousta. Moje děti žijí pár metrů za německou čárou a dnes žádný problém v rámci česko - německých vztahů nevnímají. Dobře vím, že ta poválečná doba nebyla jednoduchá, ani pro nás, ani pro Němce. Chyby se staly na obou stranách. Ale jsem rád, že se tu již neobjevuje ani náznak nenávisti. Spíše naopak. Jsem jako záchranář v neustálém kontaktu s kolegy z Německa. Když se potkáme, oni mluví česky, já německy a smějeme se, jak to komolíme,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz svoje osobní zkušenosti Chlad.

Cop první lásky

Chlad také přiznává, že má chalupu, kterou kdysi postavili sudetští Němci. Když se prý jednou její majitel objevil u nich doma, docela se prý obávali, co bude dál. „Ale pán se omluvil, že obtěžuje a zeptal se, zda může dál. Neustále nás ujišťoval, že nic nechce a nebude chtít a že je naopak rád, že chalupu opravujeme. A pak se nám svěřil, že na půdě má, někde pod prkny, ukrytý cop své první lásky.“

Třaskavá směs

V této souvislosti je zapotřebí připomenout, že poválečný odsun Němců byl součástí mezinárodních dohod, byl tudíž plně legitimní, avšak s podmínkou, že bude proveden humánním způsobem. Prezident Beneš dokonce navrhoval dobrovolný odchod sudetských Němců. Namísto principu dobrovolnosti a podmínky humánního způsobu odsunu však byl podle jedné verze použit nepřípustný princip kolektivní viny a především drastická metoda deportací, včetně zabíjení mnoha nevinných lidí. Odhaduje se, že počet německých obětí odsunu dosahuje až třiceti tisíc osob. Dnes se již podle stejné verze většinou mlčí o tom, že odsunutí Němci prý byli mučeni, ženy znásilňovány a děti zabíjeny.

Vše již bylo řečeno?

Nelze se tedy divit, že sudetoněmecká otázka je stále třaskavou směsí, což tento týden dokázalo vyjádření prezidenta Miloše Zemana. Karlovarský historik a politik Zdeněk Musil (KSČM) jeho vyjádření považuje přinejmenším za nešťastné a nevhodné. „Vadí mi, že se tato otázka, která již byla historicky uzavřena a snad vše již bylo na obou stranách řečeno a učiněno, včetně omluv, stále znovu a znovu otvírá a dělá se z tohoto vážného problému mediální senzace. Podobně nešťastné bylo i vystoupení premiéra Nečase v bavorském parlamentu, když uvedl, že Česko lituje křivd, způsobených poválečným vysídlením sudetských Němců.“