Nejde přitom jen o jakési neopodstatněné "chtění“. Mezer případů hodných zkoumání a bádání, které zůstaly dosud i v nedávné komunistické historii Československa neprostudovány, odhalil totiž hned několik. 

"Uvažuju o tom, pokud se uvolní místo v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů, že bych do ní kandidoval,“ připustil v povídání pro ParlamentníListy.cz. Zde je na místě uvést, že Rada ÚSTRu byla zvolena v roce 2012 a tudíž by nová měla být volena až v roce 2017 (po pěti letech). Jelikož se však tato rada proměňuje průběžně – většinou kvůli odchodu některých lidí do politiky – musí se též průběžně doplňovat.

"Osobně si myslím, že jako archivář, který pracuje po desetiletí se soudními spisy a jemuž prošly  rukama také stovky vyšetřovacích spisů Státní bezpečnosti, jsem snad z hlediska zkušeností poměrně vhodným adeptem na toto místo. Navíc osobnost, jíž jsem se zabýval a za jejíž výzkum jsem byl vysoce oceněn, totiž pražský rodák Hans Kelsen, byl mj. významným teoretikem demokracie a náležel k předním odpůrcům a zároveň i obětem hnědé totality. Domnívám se, že by se ÚSTR měl skutečně zaměřit více také na témata, která jsou podstatná, ale zároveň širší. Na taková témata, při jejichž zpracování nelze využívat jen archivů bezpečnostních složek, ale je nezbytné soustavně bádat i v dalších veřejných archivech. To totiž vnímám trochu jako problém, že se zatím v některých bádáních využívá právě jen Archivu bezpečnostních složek, popř. dalších bezpečnostních archivů, a tím že chybí jakási komplexnost. Spolupráce s dalšími veřejnými archivy je přitom nezbytná,“ řekl dále Petr Kreuz, který je mimo jiné též nositelem Rakouského čestného kříže za vědu a umění. Aby vše nepůsobilo jen jako planá slova, přiblížil pro čtenáře ParlamentníchListů.cz i to, jaká témata by v případě, že v Radě ÚSTRu usedne, považoval za prioritní.

Témata z historie, která se nás stále dotýkají

"Můžu to ukázat hned na třech tématech, která jsou dle mého z hlediska vyrovnání se s minulostí důležitá pro celou naši zemi. Bolestivě totiž sahají až do současné doby. To první se týká takzvané justiční každodennosti. Pozor, nejde v něm jen o pohled na vězně komunistického období, ale i o soudcovský stav, jeho odborný standard, rozhodování, o fungování příslušníků justice atd. Tam hrají roli veřejné archivy, a konstatuju, že všechny archivy, přímo klíčovou. Navíc řada osobností, která  v 70. a 80 . letech působila v justici, v ní sedí a funguje dodnes, a to často na čelných a prominentních postech. A stále se jen diskutuje o tom, jaký měli či neměli tito lidé podíl na komunistické justici. Přitom je možné tuto otázku na základě příslušného bádání dosti objektivně zodpovědět, ale je třeba na ni vynaložit určitý čas. Vím, že to není téma, které se dá zvládnout nahlédnutím do jednoho jediného spisu. Chce to prozkoumat podstatně větší množství materiálů,“ domnívá se historik Petr Kreuz.