Značný rozruch v politických i mediálních vodách v těchto týdnech působí případ možného nákupu izraelských mobilních radarů MADR pro českou armádu. Jde o nemožnost připojení k síti NATO (více ZDE) a hlavně vyšetřování ze strany Vojenské policie. ParlamentníListy.cz získaly závažné informace. Všechno totiž může být trochu jinak, než je prezentováno.

Hlavní roli v celém případu prý hraje veřejně sice nenápadná, ale jinak velmi silná organizace. Vojenské zpravodajství (VZ). Armádní tajná služba je de facto nejmocnější ze všech tří zpravodajských sítí České republiky a lidé, kteří mají vliv na její chod, nemusejí být vždy nutně hnáni čistými úmysly. To nám ukázaly už kauzy v minulosti, které končily u soudů, a dokonce kvůli tomu padla vláda.

Nyní zpět k aktuálnímu případu chystaného nákupu armádních radarů z Izraele. I zde totiž hraje Vojenské zpravodajství významnou roli. A co se týče vyšetřování zakázky, kdy musela k výslechu dokonce i ministryně obrany, hraje zde vojenská tajná služba roli možná hlavní.

Vysvětlíme si proč. Celé vyšetřování, nejprve ze strany ministerské inspekce a následně Vojenské policie, která se začala věcí zabývat právě na základě alarmujících zjištění inspekce, bylo založeno na tajné zprávě Vojenského zpravodajství. Veřejně to opakovaně uvedla ministryně Karla Šlechtová. Podle ní zpráva obsahuje mnoho katastrofických a extrémně závažných zjištění. Zprávu má zhruba od přelomu ledna a února k dispozici premiér Babiš a podle informací ParlamentníchListů.cz několik týdnů také prezident Miloš Zeman, vrchní velitel armády.

Vzhledem k tomu, že nejspíš mělo jít o důvěrnou zprávu určenou přímo ministryni, z logiky věci je pod jejími závěry podepsán jediný člověk. Jan Beroun, ředitel Vojenského zpravodajství. A tím se možná dostáváme k jádru věci.

Beroun musel od počátku vědět, že vzhledem k režimu utajení nebude ministryně moci závěry vyšetřování jeho zpravodajců zveřejnit, a média tak budou psát pouze o tom, co jim politici a další hráči veřejně předloží. Bez ohledu na to, zda to bude, či nebude pravda. Teď si stačí srovnat, jak to bylo celé od počátku mediálně prezentováno. Většina textů šla směrem, že Šlechtová dělá zbytečný rozruch a snaží se očernit svého předchůdce Stropnického, který v Interview ČT24 tvrdil, že obavy své nástupkyně nesdílí.

Není však složité si domyslet, že to je právě Martin Stropnický, kdo zakázku připravoval, schvaloval její průběh i způsob zadání. Měl tedy kompletní informace. A ve chvíli, kdy zpravodajci, inspekce i policie šetří závažná pochybení, sdílení nebo nesdílení obav není úplně podstatné a na faktech to nic nezmění.