Sundejte vládu, huláká jeho auto. Vězení se nebojí a nikdy to nevzdá

21.02.2012 4:21 | Zprávy

JINÝMA OČIMA Zdeněk Ponert jezdí po Praze vozem taxislužby počmáraným různými nápisy. Když je někde nějaký protivládní protest, přijíždí na místo a mává z něj českou vlajkou. V současné době se angažuje v aktivitách Holešovské výzvy – nově nazývané Národní rady, a navštěvuje tak různé kouty České republiky, kde vyzývá lidi k tomu, aby se postavili na odpor proti současným (ne)pořádkům.

Sundejte vládu, huláká jeho auto. Vězení se nebojí a nikdy to nevzdá
Foto: Vladimír Škarda
Popisek: Zdeněk Ponert

Když se představuje na svém blogu, uvádí následující slova: "Už mi došla trpělivost s cenzurou jak v novinách, tak v televizi. Vždy jsem se držel rčení: Co na srdci, to na jazyku, ačkoliv mně to činilo vždy problémy jak v soukromí, tak v práci. Dnes říkám, že co na srdci, to na jazyku a na mém autě!"

A co tím myslí? Začneme-li od toho posledního, pak opravdu to, že všechny své stesky a výtky směrem "nahoru" píše na kapotu svého auta. S ParlamentnímiListy.cz si však povídal i o zásadnějších věcech.

„Přišlo to jako lusknutí prsty a změnil se mi naráz život. K horšímu. Stal se ze mě psanec,“ popisuje ParlamentnímListům.cz začátek toho, co ho motivovalo k tomu, aby se politicky angažoval. Zdeněk Ponert je totiž taxikářem, který v roce 2005 jako mluvčí odborů taxikářů veřejně na televizní kamery řekl, že ne všem taxikářům v Praze se líbí nové předpisy pražského magistrátu. Ty stanovovaly maximální možnou cenu, za kterou by měli řidiči taxislužeb po hlavním městě jezdit, v případě nedodržení následovaly přísné sankce i s možností odejmutí licencí. Vše gradovalo ještě několik let poté a vyvrcholilo rvačkou taxikářů a strážníků na Staroměstském náměstí.

„Mezitím se mi zásadně změnil život. Po Praze ze mě byl udělán zlosyn, který údajně inkasoval až 1000 korun na kilometr, což samozřejmě nebyla pravda. Dle zákona jsem měl uvedeno na dveřích, že maximální sazba na kilometr je 90 korun, což jsem dodržoval, přesto mně bylo magistrátem bráněno všemi možnými prostředky ve výkonu mé práce. Byl jsem kriminalizován, popotahován řadou správních řízení, jsem v exekuci, na svou dospělou dceru, která studuje vysokou školu, platím výživné jen s velkými potížemi. Uvědomil jsem si, že proti zlovůli té mašinérie, která dokáže jedním lusknutím prsty jako v mém případě člověka zničit, musím nějak začít bojovat. I proto vznik 8. 8. 2008 „osmý odboj“. Je nás zhruba patnáct, ale jsou to dobří lidé, kteří cítí, že ten vývoj tady nemůže takto dál pokračovat. Jména ani nějaké upřesnění členů po mně ale nechtějte, nechci ty lidi vystavovat nějakým potížím,“ říká dále Zdeněk Ponert.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Alena Hechtová

Ing. Zuzana Ožanová byl položen dotaz

náměstci

Dobrý den, nemyslíte, že není problém jen v počtu náměstků, ale celkově? Nač potřebujeme tolik ministrů, ale třeba i zákonodárců? Já myslím, že kdyby jich bylo třeba o 1/3 míň, klidně i o polovinu, nic by se nestalo. A vůbec nač je třeba tolik úředníků, poradců a bůh ví koho ještě? Není tohle cesta,...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Nerudová byla v maskérně ze všech nejdéle.“ To řekl a jde na kobereček

15:55 „Nerudová byla v maskérně ze všech nejdéle.“ To řekl a jde na kobereček

Dohru v Bruselu bude mít komentář o tom, že Danuše Nerudová strávila v maskérně před natáčením telev…