"Víte, tohle nikdo moc nečekal. Vždyť na to nebyla připravená ani policie, která redakci Charlie Hebdo hlídala. Tajné služby jakbysmet. Vraždit kvůli obrázkům? To prostě nikoho nenapadlo, to může jen totální maniak," rozčiluje se postarší dáma a přitom sleduje vnoučata bruslící na kluzišti před pařížskou radnicí. Uplynul právě měsíc, co hlavním městem Francie otřásly bestiální atentáty. ParlamentníListy.cz se vydaly po místech, která jsou s nimi pevně svázána.

• TÉMA: Masakr v Paříži

Výloha knihkupectví

Ledová plocha se před centrem pařížské administrativy obejvuje každou zimu. Jen letos ale na budově visí dvě černé vlajky. Na jedné je napsáno, že Paříž je Charlie, na druhé, že jsme vlastně všichni Charlie. Na ledě vytáčejí Pařížané či turisté své piruety, někteří se naopak se strachem v očích pouštějí do prvních kroků. Svěřenkyně rozčílené babičky jezdí tak, jakoby se s bruslemi na nohách skoro narodily. O kus dál pošťačka roznáší svůj denní příděl dopisů, všechny obchody s pečivem jsou už dávno otevřené a samozřejmě, že nabízejí i cenově regulované bagety. Musí být do 1,20 euro, to je zákon.

Ve výloze knihkupectví lze až na třetí pohled objevit novou knihu zdejšího kontroverzního spisovatele Michela Houellebecqa. Jmenuje se Podrobení a pojednává mimo jiné o tom, jak se v nedaleké budoucnosti moci ve Francii ujímá muslimský prezident. V knihkupectvích se objevila právě sedmého ledna. V den, kdy Paříží zahýbal teroristický čin, který nenechal nikoho klidným. Sám autor, jehož matka opustila po konverzi k islámu, za což jí stále i před veřejností sprostě nadává, se schoval raději na venkově. Kdyby to býval věděl, tak možná přes týden napíše nakladateli knihu jinou. Teď ale jeho román, který by měl jinak ve výloze výsadní místo, zakrývá průvodce Francií či jiné tlustopisy.

U redakce Charlieho

Na dnešním náměstí Bastily před stoletími stávala pevnost přeměněná na vězení, v němž markýz de Sade napsal svá šokující díla, která ani dnes slabé povahy nedočtou. Kousek po bulváru Richard Lenoir a nalevo je vidět první pomníček. Vévodí mu francouzská vlajka, pod níž je na papíru zobrazena ruka s tužkou a nápisem: "Nebojíme se!" Zastaví se zde skoro každý kolemjdoucí, i muž držící za ruku ženu v čádoru. Má masku proti nečistotám v ovzduší, takže stejně vypadá jako v nikábu. Odtud už jen zahnout a otevře se příčná ulice Nicolase Apperta, kde v čísle deset sídlila redakce satiristického týdeníku Charlie Hebdo.

V ní před měsícem, tedy sedmého ledna, bratři Cherif a Said Kouachiovi, kteří se hlásili k jemenské al-Káidě, povraždili dvanáct lidí, včetně hlavních karikaturistů listu. Přestože přišli na hlavní poradu, neznali přesnou adresu a nejdřív vešli do jiného domu. Proto se nad atentátem dodnes vznáší celá řada otazníků. Na domu je malý nápis: "Já jsem Charlie" a z boku přes šablonu sprejem vyvedené portréty zavražděných karikaturistů. Zleva Georges Wolinski, Jean Cabut, šéfredaktor Stéphane Charbonnier, kterého kvůli výhrůžkám dokonce hlídal osobní strážce, a Bernard Verlhac.

Selektivní zákaz focení

Před budovou stojí modrá policejní dodávka. "Tady se fotit nesmí," máchne rukou jeden z uniformovaných policistů. Když se ale dozví, že jde o novináře, porovná vyžádaný novinářský průkaz s občankou a nechá reportéra ParlamentníchListů.cz dělat svou práci. To zase nadávají tajní v civilu kouřící před vchodem. Přednost dostane taktický ústup na křižovatku jedné z vedlejších ulic. Na rozích to vypadá jako v květinových zákopech. V nich se reportéři s kamerami na ramenou vyptávají příchozích na pocity.

"Ptám se lidí, co si o těch teroristických činech myslí. Když byl spáchán útok na redakci Charlie Hebdo, po hodině jsem byl tady a o všem referoval. Tehdy zde byly tisíce novinářů a nyní je to poklidné místo jako hřbitov. Ostatně ulici Nicolase Apperta otevřela policie teprve před dvěma dny," říká Kerhoas Tangi, jenž pracuje pro francouzské televize Canal + a i-Télé. Na stěnách domů jsou spousty vzkazů. "Ať vám Bůh přinese mír. Stojíme za vámi," píše na jednom třeba Lee Miller z americké Arizony. Všude je spousta obrázků, kreslených vtipů a jiných karikatur. Podle nich je Charlie třeba i Che Guevara, komiksový Tintin či Chaplin, ale ten byl fakt Charlie.