„Schwarzenbergovo působení na Ministerstvu zahraničí jsem přivítal, protože mluvil jasně a nic nezakulacoval. Vnitřní chod ministerstva nicméně vypadal podle rčení, mouchy, sežerte si mě, ať mají myši pré. A myši pré měly. Panu ministrovi dokázaly vždy podstrojit a bylo se k němu těžké dostat s nepříjemnými informacemi.“ Tak dnes s odstupem hodnotí působení Karla Schwarzenberga na postu ministra zahraničních věcí bývalý diplomat Heřman Chromý. ParlamentnímListům.cz popsal tamní poměry v nepříjemných detailech.

Poměry na Balkáně

Když sloužil na velvyslanectví v albánské Tiraně, podal trestní oznámení na neznámého pachatele a pozval tam i generální inspekci Ministerstva zahraničí. Proč? „Bylo tam spousta předražených věcí. Účastnil jsem se inventury a mrazilo mě z toho. Například tam byly obyčejné lampičky, co stály kus dvacet tisíc korun. Záclonovina, která stála sto tisíc korun. To byly věci, které moc generální inspekci nezajímaly, protože prý řeší daleko větší problémy,“ říká Chromý.

Trestní oznámení podal kvůli ještě podivnější záležitosti. „Jedné osobě tam bylo ukradeno kolem dvou set tisíc euro. Při přebírání jsem narazil na dlužní úpis na pár desítek tisíc euro, který byl podepsán dlužníkem, ale scházel tam podpis věřitele. V sejfu, který měl být otevřen, ale nikdo nevěděl, kde jsou od něj klíče, se pak zjistilo, že nic není. Chtěl jsem to oznámit ministrovi, ale čekal jsem víc než rok, než mě přijal. Zametlo se to pod koberec,“ dodává s tím, že osoba, které se to týkalo, pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí dál v hospodářském odboru. Konkrétní jména sdělit nechce, protože jde o některé lidi s disentu, jejichž příbuzných si váží a nechce jim ublížit.

Nicméně plný překvapení byl už na své první misi v Bulharsku. Tam narazil na milionové manko a další v uvozovkách drobnosti. „Výlety do okolních zemí za účelem opravy aut byly jen detaily,“ říká. Už tehdy zjišťoval, že poukazování na tyto nešvary je boj s větrnými mlýny. Už v letech 1995 až 1998 se na tyto maličkosti snažil upozorňovat nadřízené, ale ti před ním buď utíkali, anebo ho rovnou vyhodili z kanceláře.

Pohled na knížete

„Za tohoto pana ministra se vzorně dodržovala restriktivní rozpočtová politika. Na některých velvyslanectvích v Evropě už to vypadá jako na těch v Africe. Je tam velvyslanec, hospodář a sekretářka, kteří musí zvládnout vše. Politiku, recepce, lidská práva, kulturní propagaci a tak dále. Nicméně na jiných místech se až tak nešetřilo. Dozvěděl jsem se třeba o pronájmu zámečku v Bruselu, jehož rekonstrukce nás daňové poplatníky stála sto padesát milionů korun. Některá rozhodnutí jsou dost absurdní. V Chorvatsku, kam ročně míří statisíce Čechů, budou rušit post ekonomického diplomata. V Albánii, kde má Česko zanedbatelný obchodní obrat, post ponechali,“ podotkl.

Ministr zahraničí v demisi Karel Schwarzenberg je podle něj částečně v rozpočtové kazajce ministra financí v demisi Miroslava Kalouska. „Má sice svůj rozum, ale neuvědomuje si, že poddimenzovaný vnitřní chod ministerstva se odráží v chudokrevnosti zahraniční politiky, kterou nespasí sebelepší bonmoty či ostré názory. O Černínském paláci, kde jeho ministerstvo sídlí, se pan ministr jednou vyjádřil, že jde o dům hrůzy. A podle mě to tomu baráku dával sežrat tím, že ho v tom nechával dusit se tichou bezmocí nad začarovaným kruhem tohoto ministerského nádraží, na němž se s nízkými platy dalo vyžít jen za cenu očekávání vyslání na ambasády za lepší peníze. Ta cena znamená v každodenní ministerské praxi držet ústa a krok,“ vylíčil bývalý diplomat Chromý.