Situace na linii bojů, a především kolem Dělbaceva, je velice nepřehledná a zdá se také nerozhodná. Obě strany v uplynulých dnech přistoupily k evakuaci obyvatel měst, kde k bojům dochází. Osud kotle, o kterém mluvili minulý pátek představitelé separatistů a který měl izolovat od týlu celkem asi 8 až 10 tisíc ukrajinských vojáků, není vůbec jasný. Ukrajinská strana jeho uzavření popřela a i nadále odmítá. V pátek ráno ale připustila, že se separatisté „pokouší dostat do týlu“ ukrajinské armády u Dělbaceva. Boje se vedou v Dělbacevu a v jeho dalším okolí, například ve městě Uglogorsk. Vedle vojáků v bojích každodenně umírají civilisté, a to především v důsledku dělostřeleckého ostřelování měst a dalších sídlišť, ale i v rámci výbuchů v jiných městech země. Každou tragédii doprovází vlna oboustranného mediálního obviňování a následující vlna výhrůžek dalšími sankcemi Rusku.

Nová diplomatická rošáda

Moskva se v souvislosti s víkendovým neúspěchem jednání v Minsku víceméně odmlčela. Západní média přinesla informaci o tom, že Vladimir Putin navrhl německé kancléřce jako řešení konfliktu „čečenský scénář“. V něm Rusko v minulosti využilo rozdílů mezi čečenskými povstalci, které byly dány především konfliktem mezi umírněným islámem a importovaným džihádismem, a dohodlo se se zástupci jedné strany podle principu „rozděl a panuj“. Součástí dohody byla značná autonomie prokremelských čečenských elit kolem Kadyrova výměnou za to, že Čečensko zůstane formální součástí RF a samozřejmě federální dotace. S návštěvou kancléřky Merkelové a prezidenta Hollanda se začalo naopak mluvit o tom, že Putin navrhl řešení dle přidněstrovského scénáře, které představovalo zmražení konfliktu a neurčité existence dvou východoukrajinských regionů de facto nezávisle na Kyjevě a s podporou Ruska. Tento scénář ale také znamenal přítomnost mírových jednotek.

Ukrajinský tisk nyní vehementně popírá, že návrh, který dnes vezou do Moskvy, má co do činění s jakýmkoliv podobným dokumentem či návrhem Putina. Jde prý o návrh,   jehož jádrem jsou stále minské dohody. Podle slov z administrativy prezidenta Ukrajiny na sebe Merkelová a Holland v rámci této nové diplomatické rošády „vezmou odpovědnost za vyplnění minských dohod“. Ukrajinské Věsti píší v pátek o tom, že součástí dohody by snad mělo být vyslání mírových jednotek na Ukrajinu. Nemá se jednat ale o ruské mírotvorce, což by bylo očividně zcela nepřijatelné pro Kyjev. Jednání s Putinem je naplánováno na pátek 6. února kolem 16 hodiny.

Bleskovou návštěvu Merkelové a Hollanda v Kyjevě předcházela plánovaná návštěva amerického ministra zahraničí Kerryho v Kyjevě. Kerry se sešel jak s prezidentem Porošenkem, tak i premiérem Jaceňukem a mimo obvyklých frází, které po Moskvě požadovaly dodržování minských dohod a obvinění z ruské agrese a z rozsáhlých dodávek ruských zbraní na Ukrajinu, Kerry také řekl, že „USA a EU nevidí řešení konfliktu na Ukrajině jako hru s nulovou sumou. V konečném výsledku nesmí dojít k rozkolu mezi Východem a Západem“. Co si pod těmito slovy ale západní představitelé konkrétně představují, není jasné především s ohledem k tomu, že Rusko nechce vidět Ukrajinu v NATO a zajímala je bližší ekonomická spolupráce Ukrajiny v rámci eurasijské integrace, popřípadě strategické sblížení na ose EAEU a EU a zachování určitého vlivu na Ukrajině a v celém postsovětském prostoru. Všechny tyto ruské představy byly doposud považovány za nelegitimní a za příznak návratu nového SSSR jako ohrožení bezpečnosti celé Evropy a světa. Nicméně za všimnutí stojí, že prezident Holland včera (6. února) v Kyjevě řekl , že Francie nevidí Ukrajinu jako člena NATO.

Porošenko pod tlakem

Za pozornost ale stojí dění v Kyjevě a postavení prezidenta Porošenka. Zdá se, že Porošenkova pozice oslabuje v souvislosti s tím, že nebyl schopen prosadit svoje volební sliby a celkovou koncepci, se kterou byl zvolen prezidentem. Porošenko byl vnímán jako kandidát kompromisu. Tak ho vnímal také Kreml, který celkem bez námitek uznal na jaře 2014 legitimnost prezidentských voleb na Ukrajině. Nic z toho se ale prezidentovi nedaří a od parlamentních voleb, které posílily stranu války premiéra Jaceňuka, je Porošenko pod větším tlakem. Ti, kdo chtějí mír, ho nedostali a ti, kdo chtějí válku, jí nevyhrávají. V Kyjevě posledních dnů došlo k několika pouličním protestům proti současným úřadům s prvky násilí a radikalismu. U ministerstva obrany znova protestovali zástupci dobrovolnických praporů Ajdar a později zástupci Všeukrajinského batalionového bratrstva na povolené demonstraci u sídla prezidenta. Ruská agentura RIA Novosti potom informovala, že vůdci demonstrace měli být zatčeni za šíření nepravdivých informací z fronty. Začíná se také nesměle mluvit o rostoucí propasti mezi aktivisty Majdanu a současnou vládou.

Dalším zdrojem tlaku na Porošenka a kyjevskou vládu je to, že Západ požaduje od Kyjeva reformy výměnou za finanční a další podporu. Ukrajina se dnes fakticky dostává do role země, která se sice snaží emancipovat od ruského vlivu, ale zároveň ztrácí svůj manévrovací prostor díky rostoucí závislosti na Západu a na půjčkách MMF a dalších zemí a mezinárodních institucí. V současné době jde celkem o 27 miliard dolarů pomoci, z nichž velká část činí půjčky a úroky. Návštěva Kerryho v Kyjevě dohodla  další půjčku v rozsahu 1 miliardy dolarů na „podporu ekonomických reforem“ a k tomu humanitární pomoc USA v hodnotě asi 17 milionů dolarů. Válečný konflikt na východě země ovšem mimo jiné ukrajinskou vládu nutí nalévat finance do armády a obrany, namísto do ukrajinské společnosti, infrastruktury a ekonomiky.

Reformy stále na startovní čáře

Americký velvyslanec na Ukrajině Payett v rozhovoru minulý víkend naznačil,  že Spojené státy očekávají od současné vlády hmatatelné výsledky ohledně slibovaných a navrhovaných reforem. K těm patří boj se systémovou a na Ukrajině kulturně a sociálně zakořeněnou korupcí, privatizace rozsáhlých státních firem a majetku, decentralizace, rozsáhlé škrty a personální omezení rozbujelého a vysoce centralizovaného státního aparátu.

Reálně ale reformy na Ukrajině ještě nezačaly mimo pár prvních vlaštovek, jako bylo zvýšení daní a jejich zjednodušení, mechanické škrty státních výdajů anebo příprava privatizace některých státních firem, včetně těch se strategickým významem. Zdražování a růst životních nákladů, které nyní pociťuje ukrajinská společnost, se za reformy dá ale vydávat dost těžko. Ukrajinský komentátor Oleg Bělokolos v souvislosti se situací a náladami na Ukrajině napsal: „Bohužel situace, ve které se ocitla Ukrajina na začátku února, se jeví jako bezútěšná – bezradná vnější politika přivedla zemi do „mírové stagnace“, Rusku se podařilo nás vtáhnout do války do vyčerpání, reformy jsou brzděny, lustrace pozastavena bez ohledu na řadu vyjádření, chybí konkrétní výsledky široce anoncovaného boje proti korupci a vyšetřování známých zločinů a návrat prostředků ukradených rodinou Janukovyče, skoro každý den rostou ceny a životní náklady občanů.“ Vedle toho podle něj dnešní vedení odmítá přijmout svoji odpovědnost za vojenské porážky na východě. Kritické komentáře vůči práci vlády v poslední době nejsou v ukrajinském tisku výjimkou.