Devětadvacetiletá Nikola se snaží do poslední chvíle držet práci a stará se o malou dceru Valerii. I dalším členem rodiny bude holčička. „Už se moc těšíme. Termín mám 13. března,“ prozrazuje. „Někdy se cítím lépe, jindy je mi hodně zle. Jsem unavená, bolí mě celé tělo. Už abych měla po porodu,“ říká. Jméno dítěte mají vybrané. „Sice jsme se s manželem hodně ‚bili‘… ale budeme mít Stelu,“ směje se. 

Starosti dělají Nikole změny ve vyhlášených opatřeních. Hlavně aby nezakázali přítomnost otce u porodu. Zatím to nemocnice umožňují. „Mám strach, jestli dovolí, aby byl manžel u porodu. Moc bych si to přála. Bojím se, aby nám to nezakázali,“ říká. „Před Vánoci některé porodnice oznámily, že mají zavřeno kvůli nízkému stavu zdravotníků. Tak jsem si říkala: super, když žena potřebuje rodit, pomalu nemá kde,“ dodává s ironií. Už jednou rodila v Třinci, ráda by využila zdravotní péče ve stejné nemocnici.      

Mít děti? „Svět je blbě zkažený.“

Připouští, že má obavy o budoucnost svých dětí. „Na svoji druhou dceru se strašně těším. Moje první dcera už potřebuje sourozence, potřebuje si s někým hrát. I proto jsme si pořídili druhé dítě. Na druhou stranu, a to jsem říkala i manželovi, kdybychom ani jedno dítě neměli, už bych asi děti ani neplánovala. Svět je škaredý a lepší už to nebude,“ myslí si. „Jsem ráda, že jsem jim dala život. Jen doufám, že si ho užijí a budou mít hezký život a budou mít dobré zaměstnání. Kdybych děti neměla… při tom, co se teď děje, asi bych je ani nechtěla. Možná je to trochu nezodpovědné přivést na svět děti do této doby. Není o co stát. Svět je blbě zkažený,“ uvažuje.