Úvod pravidelného ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích věnuje Petr Žantovský Islámskému státu, konkrétně tomu, že se italská veřejnoprávní televize RAI rozhodla přestat vysílat jeho videa. „Tím jsou míněna propagandistická videa s popravami, mučením bezvěrců a podobnými hrůzami. A zdůvodnila to tím, že nebude podporovat propagandu Islámského státu. To je samozřejmě velice dobrý postoj, který, bohužel, nesdílejí česká média. Ta si naopak v těch věcech libují až téměř bulvárním způsobem. Podstatné je to zdůvodnění, že ty natočené popravy nejsou ničím jiným než čistě propagandistickým činem,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

V jakékoli učebnici propagandy se takovému počínání říká propaganda činem. „S tím začali na konci 19. století anarchisté, když decimovali lidi, kteří s jejich politickým úmyslem neměli pranic společného. Anarchisté chtěli demonstrovat svou sílu a své odhodlání jít za svoje cíle třeba zemřít. Typickým příkladem propagandy činem byl i výbuch na madridském nádraží, kde zahynulo několik stovek lidí a mnoho jich tam bylo zraněno. Také tady se oběťmi činu stali lidé, kteří se snahami islámských radikálů neměli nic společného. Šlo o to zvrátit volební výsledek, aby ve Španělsku vyhrál socialista Zapatero, který sliboval stáhnout vojáky z Iráku. To se podařilo, favorizovaný centrista Aznar byl poražen,“ připomíná mediální odborník učebnicový příklad propagandy činem.

Mediální ignorance je jediný způsob, jak se dá osten propagandy oslabit

Takže to, co dnes dělá Islámský stát, není nic nového. „Al-Káida nám takhle ukazovala různé podobné hrůzy prostřednictvím televizní stanice Al-Džazíra nebo Al-Arabíja a je to věc, kterou nám je dáno sledovat už mnoho let. Konec konců Al-Džazíra byla jediná televize, která kdy směla natáčet rozhovory s Usámou bin Ládinem, to všechno známe. A je dobře, že se v nějaké veřejnoprávní televizi rozhodli říci tomu ne, protože když se vůči tomu nastolí mediální ignorance, tak to bude jediný způsob, jak se dá osten té propagandy oslabit. Čím více se o ní mluví, čím více se ukazují její výsledky, tím větší emoční reakci a větší strach i paniku to vyvolává v zemích, které se cítí ohroženy,“ podotýká Petr Žantovský.

Když tomu televize RAI nechce napomáhat, dává velice dobrý příklad ostatním, aby nastolili podobnou politiku. „Jinak je tomu v České republice, v níž se koná už řadu let festival Jeden svět. Pořádá ho společnost Člověk v tísni, což je tzv. nezisková organizace placená mnoha set milionovými částkami ze státního rozpočtu či z rozpočtu Evropské unie. Tak tento festival, který se má zabývat integrací různých kultur i národnostních prvků a jejich vzájemným obohacováním, dal v letošním roce cenu syrské aktivistce Su'ád Nawfalové. A tahle paní veřejně prohlásila – i na tom předávání cen, které se odehrávalo v Havlově Pražské křižovatce – že nepřítelem není Islámský stát, ale režim Bašára Asada,“ upozorňuje mediální analytik.

Itálie stojí proti terorismu, z českých veřejných prostředků placená společnost ne

Tento výrok považuje za hodně silné tvrzení, které nás navíc v porovnání s informací o italské televizi RAI uvádí do rozpačitého dilematu, kde vlastně kdo stojí. „Itálie dala tímto způsobem jasně najevo, že stojí proti terorismu. Naopak z českých veřejných prostředků placená společnost Člověk v tísni oceňuje ženu, která tvrdí, že Islámský stát není naším nepřítelem. Tak já nevím, kde to žiju. Myslím si, že by Člověk v tísni měl být za tuhle cenu pohnán k odpovědnosti a pokud možno také zrušen. Ušetřili bychom spoustu peněz ze státního rozpočtu a přišli bychom jen o několik mejdanů typu Jeden svět. A to je tak veškerá ztráta, kterou by veřejnost pocítila,“ tvrdí Petr Žantovský.