„Jelen evropský je paradoxně jedním z nejohroženějších velkých obratlovců nejen české, ale i evropské přírody. Aniž by o tom většina veřejnosti vůbec tušila, stále větší část populace se kříží s nepůvodním jelenem sikou pocházejícím s Asie,“ upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. 

„Velký rozsah křížení jelena evropského s jelenem sikou představuje časovanou bombu pro jednoho z nejtypičtějších a zároveň nejmajestátnějších evropských živočichů,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina.

Jelen sika byl dovezen například do západních částí České republiky na přelomu 19. a 20. století, kdy se dovoz exotických druhů lovné zvěře stal mezi myslivci velmi populární. Zvířata byla původně chována v oborách. Nicméně již ve 30. letech 20. století se první stádo jelenů sika dostalo ze zrušené obory v Lipí do volné přírody. Obdobná situace se opakovala v roce 1948, kdy se dostalo do přírody druhé stádo asijských jelenů ze zrušené obory Čemíny. Jelen sika se začal na západě České republiky rychle šířit a již od 50. let 20. století začal nepůvodní druh jelenů znamenat problém pro místní populaci jelena evropského.

Také ve východní části země, na rozhraní nynějšího Olomouckého a Pardubického kraje, se kvůli porušení oplocení obory v Žadlovicích u Loštic na konci druhé světové války dostalo do přírody stádo, které dalo základ populaci žijící dodnes na Bouzovsku.

V 60. letech se začalo hovořit o možném riziku křížení jelena siky s jelenem evropským. V 80. letech začala být situace vážná a v některých oblastech byly zjištěny hybridní znaky u více než 80 procent všech jelenů. Dnes je sika plošně rozšířen v celé západní části Čech, v části Polabí a Pojizeří, části Českomoravské vysočiny, na Drahanské a Zábřežské vrchovině a objevuje se v mnoha dalších oblastech. Teoreticky je schopen se v příštích desetiletích rozšířit na celé naše území.  

Samci jelena evropského dorůstají výšky 175 až 230 centimetrů a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 až 240 kilogramy. Jelen sika je výrazně menší. V kohoutku může měřit až 110 centimetrů a může vážit až 125 kilogramů.

I když má jelen evropský fyzickými parametry nad svým asijským soupeřem jasně navrch, přesto v plíživém souboji s ním dlouhodobě prohrává. „Přestože je sika menší jelen s méně výsadami, dokáže si vymoci páření s laněmi jelena evropského. I kvůli tomu, že je velmi mobilní a je relativně odolný vůči rušení, má v kombinaci těchto vlastností navrch nad jelenem evropským,“ konstatuje Jan Robovský z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

„Šíření jelena siky představuje pro původní druhy i životní prostředí jako celek výrazně větší riziko, než například přemnožená divoká prasata. Proto by měl být v případě tohoto druhu co nejdříve povolen celoroční lov, podobně, jako v případě divokých prasat,“ upozornil Dalibor Dostál. Protože nepůvodní druhy jsou pro původní zástupce tuzemské přírody dlouhodobým rizikem, měly by být do budoucna jejich stavy ve volné přírodě cíleně minimalizovány.

„Na vině je rovněž dlouhodobá nečinnost státní správy, ignorující opakovaná upozornění ze strany našich předních odborníků. Výsledkem je absence cíleného a systematického eradikačního programu, který jediný by mohl stavy siky regulovat. Otázkou zůstává, zda již není pozdě a jelen evropský není v podstatě chodící muzejní exponát,“ dodal Miloslav Jirků.

Sika paradoxně není na seznamu nepůvodních druhů, jejichž šíření se snaží zabránit Evropská unie a jejichž dovoz a vývoz je od letošního srpna zakázán. „Je to chyba,“ zdůrazňuje Jan Robovský. Vypouštění nepůvodních druhů bylo součástí dnes již většinou překonaného přístupu v myslivosti, který usiloval o obohacení spektra lovné zvěře.  Z cizích druhů, které byly za účelem lovu neuváženě zavedeny do evropské přírody, lze uvést například bažanta, muflona, kozu bezoárovou anebo jelence běloocasého. 

„Velmi aktuální je rovněž masové vypouštění hybridních kachen, které jsou v podstatě domestikovanými zvířaty, neschopnými dlouhodobě obstát v přírodě – rovněž ty se kříží s kachnami původními a pomalu ale jistě geneticky degradují naše domácí kachny divoké,“ popsal Miloslav Jirků další problém.

Negativní dopady působení jelena siky přitom v současnosti negativně pociťují právě myslivci. „Kříženci mohou být vzhledově zcela neodlišitelní a není sporu, že mnohé trofeje vydávané za jelena evropského ve skutečnosti pocházejí z kříženců. Takové trofeje jsou bezcenné a v rámci hodnocení jejich kvality neplatné,“ varoval Miloslav Jirků.

Se zlepšováním a zlevňováním genetických metod je plošné ověřování pravosti trofejí jen otázkou času. Přítomnost kříženců se musí časem projevit nejen znehodnocením samotných trofejí, ale také poklesem zisků z poplatkového lovu obecně. „Je velmi pravděpodobné, že si lovci brzy začnou pečlivě ověřovat, za co zaplatili nemalé částky. Je to jako by si zájemci o historické artefakty nenechávali nezávisle ověřit jejich pravost. Čím delší nečinnost, tím větší ztráty příjmů v budoucnosti,“ podotkl Miloslav Jirků. Ztráty na ziscích z trofejního lovu přitom podle něj neznamenají nic proti ztrátě samotného krále lesa, jak je jelen evropský na starém kontinentu tradičně nazýván.

Myslivecká veřejnost může v současnosti sehrát zásadní roli  při záchraně jelena evropského. Především díky oborám, v nichž by v budoucnu mohly vzniknout záchranné chovy jelena evropského. „Vyžadovalo by to ovšem zevrubné ověření přítomnosti kříženců genetickými metodami a jejich okamžité odstranění z obor,“ doplnil Miloslav Jirků.

Součástí záchrany jelena evropského by mělo být také zamezení šíření siky do oblastí, kde jsou populace našich jelenů dosud geneticky čisté. „Například v roce 2015 byly dokončeny genetické analýzy populace na území Krkonošského národního parku, přičemž výsledky prokázaly druhovou čistotu krkonošského jelena evropského,“ dodává Martin Ernst z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. 

K zastavení šíření kříženců do dalších regionů by bylo třeba rovněž upustit od další, dosud rozšířené praxe, kterou je převážení vybraných jedinců jednotlivých druhů zvěře mezi vzdálenými regiony. To se netýká pouze jelenů.  „Nejen krajina, ale i populace jednotlivých druhů lovné zvěře, které ji obývají, tak ztrácejí na různorodosti a vše se slévá do jakési univerzální směsi. Mizí tak unikátní lokální adaptace, které se vytvářely i statisíce let a jednotlivým populacím umožňovaly dokonale se adaptovat na lokální podmínky nebo se vyrovnat s přirozenými změnami prostředí,“ upozornil Miloslav Jirků.

Razantní kroky vedoucí k záchraně jelena evropského podle něj není možné odkládat. „V sázce je mnoho, času je málo a neexistuje žádný kompromis, který by mohl zánik jelena evropského, jako druhu odvrátit. Otázkou je, zda a jak se k problému, který jsme způsobili, postaví státní správa a jiné kompetentní subjekty,“ uzavřel Miloslav Jirků.

Ochranářská organizace na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o zvířata a rezervace jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz. 

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, JK Jewels, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou.