Jednou z nich bylo dotazníkové šetření, z něhož vyplynulo, že v roce 2017 absolvovalo kvalifikační kurz či jinou formu kvalifikačního vzdělání 13 % respondentů a další vzdělávání 87 % respondentů. Zároveň s tím se uskutečnilo 12 setkání, kde spolu o tématu dalšího vzdělávání diskutovali zástupci pracovníků v sociálních službách, poskytovatelů sociálních služeb a vzdělavatelů v sociální oblasti.

V rámci šetření jsme získali 381 dotazníků od pracovníků v sociálních službách, 351 dotazníků od poskytovatelů sociálních služeb a 134 dotazníků od vzdělavatelů v sociální oblasti. Na fokusních skupinách se sešlo celkem 116 účastníků, z toho 50 zástupců poskytovatelů sociálních služeb, 50 pracovníků v sociálních službách a 16 vzdělavatelů v sociální oblasti.

Pozitivním poznatkem výzkumu je všeobecně kladné vnímání povinného vzdělávání. Další vzdělávání totiž podle obecného názoru odborné veřejnosti rozšiřuje pracovníkům obzory a směřuje jejich další odborný rozvoj. Ze zákonných forem jsou preferovanou formou dalšího vzdělávání pro téměř 78 % pracovníků v sociálních službách kurzy s akreditovaným vzdělávacím programem Ministerstva práce a sociálních věcí. Následují školící akce na pracovišti vedené kolegou či nadřízeným (43 %). „Je nezbytné, aby byla kvalita pracovníků v sociálních službách co nejvyšší, a je potřeba, aby zaměstnavatelé zjišťovali, jaké konkrétní formy dalšího vzdělávání pracovníci ve svém zaměření potřebují, aby mohli posilovat své kompetence,“ podotkl ředitel Fondu dalšího vzdělávání Richard Ščerba.

Vedle výše uvedených forem je supervize nejužívanějším způsobem zkvalitňování práce pro více než 61 % dotázaných a na fokusních skupinách účastníci vyjádřili přání, aby součástí zákonných forem, tj. započítávaných do povinného rozsahu dalšího vzdělávání, mohla být právě supervize. Dále je zájem o účast na kurzech s tématy, které souvisí se sociální oblastí, ale jsou akreditované u jiných ministerstev, než je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Týká se to především Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva vnitra. Nejčastější metodou výuky, kterou pracovníci v roce 2017 absolvovali, je přednáška (82 %). Přičemž z dotazníkového šetření i z fokusních skupin vyplývá všeobecné volání po výuce formou praktických cvičení a řešení modelových situací (74 %), či ukázkách dobré a špatné praxe (63 %).

Z výzkumů také vyplynul požadavek na prodloužení období pro splnění povinného rozsahu dalšího vzdělávání, a to ze stávajícího jednoho roku na dva až tři roky. Takové opatření by pracovníkům zvýšilo dostupnost dlouhodobějších (a dle některých názorů také kvalitnějších) vzdělávacích kurzů a také by to usnadnilo vykazování v případě kurzů, které přesahují z jednoho roku do druhého.