Ministryně se shodly na tom, že nejpalčivějšími problémy jsou zneužívání institutu vysílání pracovníků takzvanými P.O.Box společnostmi a komplikované vysílání agenturních zaměstnanců. Západoevropské podniky účelově zakládají P.O. boxové společnosti v zemích střední a východní Evropy, najímají místní zaměstnance a vysílají je zpět do západní Evropy a tímto způsobem nekale konkurují podnikům domácím. Takto vyslaným pracovníkům vyplácejí pouze minimální mzdy a navíc jsou vyslaní pracovníci často ubytováni v nevyhovujících podmínkách. Francouzská ministryně uvedla, že Francie v posledních letech podstatně zvýšila frekvenci kontrol inspekce práce z 15 až na 50 kontrol denně a uložila několika milionové pokuty. V sektoru stavebnictví zavedla Francie povinnost trvalého nošení identifikačních karet všech osob přítomných na staveništi, z nichž je patrný pracovněprávní status každého pracovníka.

Ministryně Marksová podporuje snahy Francie v boji proti podvodným praktikám, na revizi podmínek vysílání pracovníků je však potřeba nahlížet také z perspektivy „nových“ zemí EU, jejichž podniky chtějí podnikat na vnitřním trhu. I přes nespornou snahu o ekonomickou a mzdovou konvergenci v rámci EU musí podle české ministryně aktuální návrhy na odměňování vysílaných pracovníků respektovat rozdílnou ekonomickou úroveň zemí EU. Česká republika a ostatní země našeho regionu se totiž obávají negativního dopadu pravidel, která navrhuje Evropská komise aplikovat na všechny, tj. i na malé a střední podniky, které poskytují služby v zahraničí a které se nedopouštějí nekalých praktik.

Ministryně se shodly na tom, že je potřeba v Evropě hledat celoevropské řešení a ne řešení, které by vyhovovalo pouze jedné skupině států. Evropa by neměla být rozdělována. Absence celoevropského řešení dle francouzské ministryně vede k tomu, že národní státy jako Francie, Německo, Rakousko a jiné přijímají své národní legislativy upravující vysílání pracovníků v jednotlivých sektorech, které tak fragmentují trh se službami a jdou proti duchu volného pohybu služeb a pracovníků na vnitřním trhu EU. To je dnes například vidět v dopravě, kde je situace pro české dopravce v zemích jako je Francie, Německo a Rakousko značně nepřehledná. Co se týče oblasti sektoru dopravy, Francie je připravena jednat o úpravě podmínek vyslaných pracovníků v dopravě v připravovaném silničním balíčku. Obává se však určitého právního vakua, pokud by sektor dopravy byl v rámci již probíhající revize zcela vyloučen z režimu směrnice o vysílání pracovníků.