Kniha "Jizvy zůstávají/Dědictví zla stále živé" vychází příznačně v roce připomínání si takzvaných „osmičkových“ výročí a zachycuje drama, které se odehrávalo v mnoha rodinách politických vězňů včetně jejich manželek, rodičů a hlavně dětí nejen v období padesátých a šedesátých let minulého století, ale sleduje jejich příběhy až po dnešek.

Kniha dále zobrazuje, jak vězni nazírali na rozvody a jak se po návratu z vězení mohl postupně zhroutit i pevný svazek, který přetrval léta. Rozebírá vnitřní stav politických vězňů a jejich rodin po návratu a vystihuje, jak se režim podepsal celoživotně i na jejich dětech.

„Nerad bych touto knížkou vzbuzoval v lidech zlé emoce. Když jsem totiž o hněvu a zlosti mluvil s mukly, často se shodovali, že odpustit bachaři, konkrétnímu člověku, šlo. Systému ale ne,“ uvedl při prezentaci knihy její autor Lubomír Vejražka a pokračoval: “Lidé by si měli uvědomit, zvlášť v této době, kdy máme vládu s podporou komunistů a kdy jsou stále častěji zlehčovány zločiny komunismu, že je potřeba být ve střehu, aby se už žádná podobná věc nikdy neopakovala, ať už má mít hnědou, červenou nebo růžovou barvu,“ dodal Vejražka v Senátu.

Prezentace knihy "Jizvy zůstávají/Dědictví zla stále živé" se zúčastnil také kardinál Dominik Duka, který už dříve uvedl v předmluvě ke knize: "Přál bych čtenářům těchto příběhů, aby nezapomněli, aby si uvědomili, že období komunismu nebylo jenom "bezbanánovou republikou" a obdobím izolace a Potěmkinovy propagandy, ale také obdobím, které valné většině naší společnosti nahánělo ochromující strach, zbabělost, pracovalo se se zradou, s nenávistí a závistí, s těmi nejnižšími lidskými emocemi," napsal kardinál Duka.

Na slavnostní prezentaci v Rytířské síni Valdštejnského paláce se dále zúčastnili také ministr kultury Antonín Staněk a zástupci Ministerstva školství,mládeže a tělovýchovy, samozřejmě i potomci politických vězňů.

Lubomír Vejražka (nar. 1961 v Mostě) - po studiu na gymnáziu a na Stavební fakultě ČVUT se chtěl věnovat výuce studentů a vědecké činnosti. To mu však bylo z důvodu neochoty vstoupit do KSČ znemožněno. Nastoupil do Průmstavu, kde se věnoval stavebnictví. Postupně začal od roku 1981 cestovat po světě, kde i jako horolezec navštívil třikrát Kavkaz, pětkrát Himálaje, pětkrát Andy, Fanské hory, Alpy nebo Balkán. Z cest napsal i několik knížek "Huascarán, cesta končí, cesta začíná" (1995), "Huascarán, život v údolí krásy a hrozby" (1999),"Říkali mu Ajšek" (2000). Kromě toho publikoval "Hledání - 100 let ústavní péče v Liberci" (2005) nebo velice úspěšnou knížku "Bláznivé pohádky o Tanvaldských mašinkách pro děti a dospělé" (2014). Tématu politických vězňů a jejich rodin se věnuje kniha Nezhojené rány národa (2012) a nově unikátní publikace z doposud nezpracovaného tématu Jizvy zůstávají/Dědictví zla stále živé (2018).