Trpaslík s oranžovou čepičkou na hlavě se na vratislavských zdech začal objevovat po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981. Upozorňoval tak na protivládní hesla, která přetřela policie. Nyní ho návštěvníci Vratislavi naleznou na hrnečkách, tričkách a dalších propagačních předmětech.

Spoluzakladatel happeningového hnutí Oranžová alternativa vede s městem spor o trpaslíka  už delší dobu. Obrátil se v této záležitosti na vratislavskou prokuraturu. Vratislavská radnice se ale oblíbeného suvenýru nehodlá lehko vzdát.  Mluvčí radnice Pawel Czuma prohlásil, že trpaslíci existují po staletí a Frydrych se je snaží přivlastnit. Radnice připomíná, že práva na trpaslíka koupila od místního umělce Pawla Grabowského.  Ten tvrdí, že jeho pidimužík na svého "příbuzného" z 80. let nijak nenavazuje a kromě oranžové barvy nemají nic společného.

Co byla Pomerančová alternativa?

„Protože nejstarším a nejstrašnějším nepřítelem člověka je skutečnost, je nejkvalitnějším zákopem schizofrenie. Pryč s intelektuálním uměním. Ať žije socialismus nejvyšší kvality jako dílo umění komiksu. Ať žije Sorbovit!" Napsal Waldemar Major Fydrych o Novém kulturní hnutí počátkem 80. let, které po krátké době přejmenoval na Pomerančovou alternativu. Oranžová barva vyjadřovala nesouhlas jak s rudou barvou komunismu, tak s žlutí papežské vlajky. Ideologii, ke které se hnutí hlásilo, nazval Fydrych „socialistickým surrealismem". Malovali letáky, psali sprejem na zdi, začali experimentovat s graffiti. Jednalo se ale zpočátku o činnost jednosměrnou, která neměla žádnou odezvu, nedovolila nikomu zapojit se do kolektivu.

O opravdovém začátku můžeme mluvit až v květnu 1986, kdy Pomerančová alternativa poprvé vyjela do ulic. Pár studentů si na doporučení rektora pronajalo autobus a jelo se pokochat vratislavskými ulicemi. Zdánlivě nevinná akce se proměnila v recesi. Studenti polepili autobus, který pojmenovali Fedruš, bláznivými nápisy, sami se převlékli do kostýmů a cestou ulicemi zpívali parodické písničky. Na konci své cesty navštívili ZOO, kde požadovali propuštění medvědů. Když je začala policie zatýkat, házeli po ní květinami a nepřestávali ve zpěvu. Policie byla bezradná. Ukázalo se, že proti absurditě nemůže nic dělat, že je bezmocná, že nemůže zatýkat lidi za to, že hází květiny a zpívají. Tak začala krátká ale velice zajímavá, zábavná a uvolňující éra Pomerančové alternativy…

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.