Gröbeho vila, počeštěně Grébovka, je jednou z nejatraktivnějších destinací v Praze. Na místě někdejších královských vinic investoval pražský německý podnikatel Moritz Gröbe peníze vydělané v šedesátých letech devatenáctého století na železničním boomu do výstavby luxusního sídla. Z jeho zahrad pak dědici udělali veřejně přístupný park a samotná rezidence se stala majetkem Prahy.

Během dvacátého a jednadvacátého století se osudy někdejší vily pozoruhodně točily kolem výchovy a vzdělávání. Za německé okupace mělo v atraktivním prostředí svou centrálu neblaze proslulé Kuratorium pro výchovu mládeže pod předsednictvím protektorátního ministra Emanuela Moravce, dalších čtyřicet let zde sídlil Dům dětí a mládeže Julia Fučíka.

V devadesátých letech objekt chátral a městská část Praha 2 nevěděla, co s ním. Řešení se začalo rýsovat, když o reprezentativní budovu odkloněnou od městského ruchu projevila zájem nezisková organizace CEELI Institut.

Organizace založená už v roce 1990 Americkou advokátní asociací jako The Central and Eastern European Law Initiative se v roce 2000 formálně přesunula do Prahy. V první správní radě seděli američtí právníci Homer Moyer a William Dale Meyer, za českou stranu profesor Vojtěch Cepl, profesor Jiří Musil, doktorka Jiřina Nováková a soudkyně Eliška Wagnerová. Cepl a Wagnerová byli současně místopředsedy Ústavního soudu, Eliška Wagnerová ještě předtím předsedkyní Nejvyššího soudu.

„Posláním Institutu CEELI je prosazovat právní stát napříč různými zeměmi s cílem chránit základní práva a svobody jednotlivce, podporovat transparentní, neúplatné a odpovědné vlády, vytvářet rovné hospodářské podmínky, budovat základ pro ekonomický růst a rozvoj a podporovat mírové řešení sporů,“ definuje svou misi.

V rámci ABA, americké advokátní asociace, byl Institut nazýván jako „Marshallův plán pro právníky“ a zpětně hodnocen jako „největší pro bono projekt, co kdy američtí právníci podnikli“. Za jeho vznikem od počátku stál advokát Homer E. Moyer Jr., v té době šéf zahraniční sekce ABA, který posléze dlouhá léta figuroval v orgánech institutu.

Ve správní i dozorčí radě po celou dobu působili čeští i američtí právníci, dlouhodobě český advokát Martin Šolc, společník kanceláře Kocián Šolc Balaštík.

Z přenechání Gröbeho vily se na začátku tisíciletí stala docela živě prožívaná lokální kauza, vzniklo občanské sdružení Grébovka, mluvilo se o podezřele výhodných podmínkách a výběrovém řízení na míru. Obavy byly i o zachování přístupu veřejnosti do parku, který se za sto let stal jedním z nejpopulárnějších pražských vycházkových cílů.

„Nejde tu zřejmě o úplatky a korupci: ve hře je lobbing na nejvyšší úrovni – a také české národní zájmy,“ napsali o tom tehdy na Britských listech Štěpán Kotrba a Tomáš Pecina, kteří se tématu obsáhle věnovali. Jistý občan si posteskl, že „vítr fouká hodně shora. Jako by rozezníval do jiných tónin starou píseň o nové roli občanské společnosti, v níž se taví funkce státu“. V dozorčí radě institutu tehdy figuroval i Jiří Pehe, krátce předtím hlavní politický poradce prezidenta Havla. Ten také americkou akvizici na Grébovce podporoval, podobně jako třeba předseda Senátu Petr Pithart, který dokonce napsal doporučující dopis.

V říjnu 2003 si tak na webu Městské části Praha 2 bylo pod titulkem Gröbeho vila se stává sídlem právníků možné přečíst dojímavou reportáž z „citlivě rekonstruované“ rezidence. „Záměrem CEELI Institutu je vybudovat v Gröbovce mezinárodní centrum právních reforem; mají se zde vzdělávat právníci ze zemí přecházejících od autokratických režimů k demokracii. „Je to důkaz, že se dokážeme starat také o druhé,“ zhodnotil smysl střediska při jeho otevírání bývalý prezident Václav Havel. Na zahájení provozu částečně zrekonstruované vily se přišly podívat i další osobnosti, např. Alexandr Vondra, a pochopitelně zástupci městské části Praha 2 – včetně starosty Michala Basche – a představitelé CEELI Institutu – včetně výkonného ředitele Joela Martina. Měla přijít i Madeleine Albrightová, ale to by se musela vzdát autogramiády své knihy“,“ stojí dodnes na webu.

První kurz na téma lidská práva a minority byl pro právníky z Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Z reportáže mimo jiné také vyplývá, že do budování sídla tehdy investovala v přepočtu 177 milionů korun americká rozvojová agentura USAID.

Ve správní radě Institutu ale nepůsobili jen právníci, ale třeba také politoložka profesorka Vladimíra Dvořáková, dnešní vládní zmocněnec pro energetiku Václav Bartuška nebo Robert Basch, syn starosty Prahy 2 z ODS, který pronájem Institutu prosadil.

Postupně se Institut snažil vybudovat renomé i v rámci městské čtvrti, v zápise z jedné z porad je zaznamenán třeba nápad profesora Musila, že by mohli uspořádat nějaké koncerty pro děti, to mají Češi rádi a nebylo by to drahé. Na stejné poradě účastníci přemýšlejí, zda neoslovit ministra financí Sobotku kvůli odpuštění 19procentního DPH při rekonstrukci sídla.

V následujícím roce se neziskovka formálně odstřihla od americké advokátní asociace a začala v Praze školit soudce, prokurátory a policisty z celého světa. V Grébovce jim přednášely americké právní veličiny včetně soudců Nejvyššího soudu, ale také třeba Madeleine Albrightová, která CEELI nazvala jako „nejefektivnější projekt právní asistence na světě“. Jeho školením mělo projít až deset tisíc právníků z celého světa.

Tři soudci proškoleni, předají to dalším

Ze zápisu z jedné porady vysvítá, že právě v roce 2004 a následujícím se CEELI soustředil na obnovu právnického stavu v Iráku (grant u britské vlády), Afghánistánu (přispěly Norské fondy) a rovněž Ukrajiny, kde právě na konci roku 2004 proběhla „oranžová revoluce“.

Homer Moyer měl přítomné informovat, že školením v CEELI prošli tři z pěti soudců ukrajinského nejvyššího soudu, kteří následně budou působit na své kolegy. Jiří Musil poznamenal, že Praha byla vždy centrem ukrajinské inteligence. A zazněl také názor, že na Ukrajině by nyní (po prezidentských volbách, ve kterých se muselo opakovat druhé kolo) měl být největší důraz kladen na volební reformu.

Z výroční zprávy CEELI Institutu za rok 2005

Od roku 2007 institut koordinuje schůzky předsedů nejvyšších soudů z postkomunistického regionu, které vyvrcholily v roce 2015 tzv. „Prohlášením z Brijuni“, které formuluje zásady, jimiž se má řídit justice. Mimo jiné zásady spolupráce soudců s médii.

V roce 2008 se na Grébovce konal seminář k prosazování práv duševního vlastnictví v rámci programu, sponzorovaného společností Pfizer. Ve dvou turnusech dorazili soudci ze Slovenska, Turecka, Litvy, Estonska, Chorvatska, Bulharska, Srbska, Kosova a Albánie. V dalších letech na školení o autorských právech přispěl třeba i tabákový koncern Phillip Moriss.

V roce 2012 vznikla podskupina zaměřující se na výměnu informací a zkušeností pro soudce ze střední a východní Evropy, kteří jsou „oddaní právnímu státu“. V „síti“ (sami pro sebe používají anglické „network“) má být 400 soudců z 21 zemí a od té doby jde o nejaktivnější součást institutu.

Události arabského jara otevřely možnosti školení i v dalších regionech, jen v Tunisku měl CEELI proškolit tisíc soudců a podílet se na vzniku jedné zcela nové protikorupční agentury. Školení dostali také třeba advokáti z Barmy, velmi frekventované jsou ve výročních zprávách také zmínky o soudcích z Indie.

Fotogalerie: - Březnová schůze sněmovny

Program EURASIA ve stejné době realizoval workshopy pro zástupce občanské společnosti Ukrajiny a dalších eurasijských zemí, se zaměřením na „mechanismy, které by zvýšily odpovědnost veřejné správy vůči občanské společnosti“. Součástí programu měla být i tvorba „individuálních akčních plánů“.

Středo- a východoevropský region měla pokrýt síť „mladých soudců“, kteří jen za rok 2014 konferovali v Praze, Varšavě a Tbilisi.

Do stejné doby, první poloviny desátých let, patří i spolupráce s IFES, mezinárodní nadací pro volební systémy. Program se měl soustředit na „identifikaci a nápravu zmanipulovaných voleb“. Z této spolupráce vzešel pod heslem boje proti korupci od roku 2018 projekt přímé podpory občanského sektoru a influencerů, původně v Bosně, Bulharsku, Černé Hoře a Rumunsku, později také v Kosovu.

Pandemie umožnila organizaci postavené na působení napříč světem ještě širší záběr. Akceleroval boj proti korupci ve zdravotnictví, který vedl k přímé podpoře neziskového sektoru v Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku. Projekt financovalo Ministerstvo zahraničí USA.

Po nástupu Bidenovy vlády získal institut v roce 2021 finanční podporu amerického ministerstva zahraničí pro založení soudcovské sítě podobné té středoevropské i v Africe. Rovněž probíhal online kurz pro investigativní novináře a občanské aktivisty, jak správně referovat o soudních řízeních a „překonat mylné představy o fungování orgánů činných v trestním řízení“.

Po vypuknutí války na Ukrajině CEELI Institut školil mladé ukrajinské právníky a pořádal také konferenci vládních i nevládních subjektů, aby „optimalizovali strategie pro zabavení a repatriaci ruského majetku“. Právníci institutu podle výroční zprávy aktivně podporovali rozvoj přístupů k propadnutí majetku sankcionovaných osob. Hovořilo se i o možnostech pohnání k odpovědnosti osob odpovědných za invazi.

„To, že neziskový sektor je nástrojem mezinárodních zpravodajských her, je asi jasné každému,“ říká pro ParlamentníListy.cz právník Tomáš Nielsen. Zda v tomto případě k něčemu takovému dochází, to je podle něj záležitost pro bezpečnostní složky, jinak nelze nikomu upřít právo pořádat školení ani být školen. 

„Já jsem přesvědčen o tom, že financování tzv. neziskového sektoru z veřejných prostředků je nezákonné, a to snad s výjimkou neziskových organizací, které poskytují služby, jež by měl zajišťovat stát – služby sociální a zdravotní pomoci. Takové neziskové organizace pak ale musejí podléhat stejné kontrole jako každý, kdo nakládá s veřejnými financemi. Vše ostatní vnímám jako zbytečnou diskusi, která jen jitří emoce a nahrává oněm manipulátorům, kteří pod bezobsažnými hesly o boji proti dezinformacím a hybridním hrozbám hodlají omezovat svobodu slova, zavádět novou cenzuru a budovat novou inkvizici bojující za tu jedinou správnou pravdu,“ říká pro ParlamentníListy.cz advokát Nielsen.

Americké sdružení přátel CEELI

Jak již bylo řečeno, CEELI Institut je americko- českým projektem, i řídící funkce jsou obsazovány podle národnostního klíče.

Prostředky čerpá dominantně od organizace Friends of the CEELI Institut z Washingtonu, která má shromažďovat příspěvky od veřejných i soukromých dárců z USA. Například v roce 2012 to bylo více než šest milionů korun, o rok dříve přes sedm milionů. Americká neziskovka „přátel“ čerpá granty z veřejných i soukromých zdrojů v USA. Například z nijak velké Nadace Charlese Stewarta Motta, průmyslníka z Michiganu, čerpali jen za období 2019–2021 částku 150 tisíc dolarů.

Celková výše provozních dotací pro CEELI Institute činila podle účetní závěrky v roce 2005 téměř čtrnáct milionů korun, v roce 2006 11 milionů 396 tisíc, v roce 2007 dokonce šestnáct milionů.

Hospodaření CEELI Institutu za rok 2012

V letech prezidentování Baracka Obamy přibývají i příspěvky z amerických veřejných zdrojů, třeba z National Endorwment for Democracy nebo z mezinárodního projektu Democracy Council.

V roce 2020 výroční zpráva hovoří o rekordním výběru grantů. A účetní závěrka o částce téměř 39 milionů korun.

Jednotlivé projekty čerpají veřejné prostředky i zprostředkovaně, třeba spolupráce s IFES byla částečně financována z amerického rozvojového programu USAID.

ParlamentníListy.cz se přímo v Institutu ptaly na aktuální čerpání veřejných prostředků a na dopady, které na jejich činnost může mít pozastavení plateb z USAID prezidentem Trumpem. Odpověď jsme prozatím neobdrželi.

Od české vlády měl institut čerpat za celou svou existenci pouze dvě dotace, v roce 2005 od ministerstva zahraničí na výukový kurz pro soudce z Iráku a pak v roce 2021 836 tisíc z programu ANTIVIRUS.

Ministři jsou však v institutu častými hosty, jak dokládá i jeho facebookový profil. V prosinci loňského roku z jedné takové konference vzešlo i doporučení ke „schválení legislativy pro konfiskaci majetku podléhajícího sankcím“. Účastnili se i zástupci organizace Rekonstrukce státu.

Česko tak vůči CEELI není jen hostitelem, ale též předmětem působení.

Naposledy v únoru se na Grébovce konala konference o budoucnosti trestní politiky za účasti ministra Blažka, nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové i policejního prezidenta Martina Vondráška.

ParlamentníListy.cz se na Ministerstvu spravedlnosti dotazovaly, zda úřad využívá i školicích služeb organizace nebo s jeho experty ministr Blažek konzultuje chystanou legislativu i nad rámec těchto konferencí. Odpověď jsme prozatím neobdrželi.

„Nelíbí se mi to, ale Česká republika má své zákony, má Listinu základních práv a svobod, a pokud někdo nepřekračuje jejich meze, nic moc s tím nejde udělat,“ dodává k tomu pro ParlamentníListy.cz advokát Tomáš Nielsen. A opakuje, že je to tak správně. 

„Snad mohu jen pogratulovat absolventům těchto vzdělávacích programů. A připomenout jim slova předchůdkyně jejich alma mater, Večerní univerzity marxismu-leninismu: „Rozvíjející se poznání marxismu-leninismu mělo upevňovat třídní vědomí posluchačů, vychovávat k samostatnému politickému myšlení, schopnosti správně se orientovat, k tvořivému uplatňování získaných znalostí ve vlastní politické práci a pobízet k aktivitě při uskutečňování politiky Komunistické strany Československa. Získané teoretické a praktické znalosti po tříletém studiu měly v absolventovi upevnit komunistické přesvědčení a přimět ho k aktivnímu životnímu postoji,“ uzavřel právník. 

Lze tedy podle něj ocenit, že odkaz VUML v Praze nezanikl.

Psali jsme:

Dotace z ambasády USA na nás nemají vliv, tvrdí novinář. 200 tisíc dolarů pro HlídacíPes.org

„Tlačte na inzerenty, na internetu je mnoho špatného.“ Neziskovka z USA dala novinářům z ČR školení bezpečnosti

Nerůstová neziskovka učí mládež, že české školství je špatné. Dostala na to od státu skoro 3 miliony

Drž hubu za dotace. Popotahovaný umělec o poměrech v branži