Ačkoli byl Bílý jedním z hlavních představitelů prvorepublikové armády a počátků československého odboje, po válce zůstalo jeho jméno pozapomenuto, řekl ČTK jeho příbuzný Karel Bergl. Plánovaného státního vyznamenání si proto velmi cení a vnímá ho jako napravení křivdy uplynulých desetiletí.

Bílý se narodil v roce 1872 v Ochozi u Zbonína a celý život působil jako voják, nejprve v rakousko-uherské armádě, po vzniku ČSR v československé armádě, ve které byl velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách. Do výslužby odešel v roce 1935. Zpět do armády byl podle Bergla povolán nedlouho před Mnichovem, po zabrání Sudet opět z armády odešel. Do odboje se zapojil ihned po německé okupaci zbytku Československa v březnu 1938. Stal se jedním ze čtyř mužů, takzvané rady starších, ve které společně s Aloisem Eliášem, Hugem Vojtou a Sergejem Vojcechovským iniciovali založení Obrany národa. Posléze se Bílý stal jejím prvním hlavním velitelem.

Poté, co gestapo rozbilo velení organizace, žil Bílý v ilegalitě. Zatčen byl v listopadu 1940. Když Heydrich nastoupil do funkce říšského protektora, poprava Bílého a Vojty byla mezi jeho prvními rozhodnutími. Zemřeli 28. září 1941 v ruzyňských kasárnách. Podle Bergla odmítl Bílý pásku přes oči a nenechal si ani svázat ruce. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“ Když se informace o zastřelení Bílého a Vojty a následně dalších osobností československé armády dostala do anglického exilu, okamžitě padlo rozhodnutí o likvidaci Heydricha nebo Karla Hermanna Franka.

O připomenutí Bílého se Bergl snaží společně s dalšími nadšenci a institucemi posledních několik let. Zřídili facebookové stránky, na kterých informují o zjištěních týkajících se života generála, nebo iniciovali umístění pamětní desky na dům v pražské Mikulandské ulici, kde Bílý žil. Chystané udělení vyznamenání, o kterém Zeman nedávno informoval, Bergl vnímá jako vyvrcholení těchto snah.

O osudech svého příbuzného se dozvěděl od babičky, která sepsala paměti, a od maminky, která ho vodila po místech spojených s životem jejich příbuzného. Pátráním v archivech nebo rozhovory s pamětníky se mu podařilo informace rozšířit. Vypátral například místo, na kterém strávil Bílý poslední dny na svobodě. Byla jím horská chata u Nového Města na Moravě, ve které ho zatklo gestapo. Podle Bergla přijal Bílý nenadálou situaci s nadhledem a odmítl odejít předtím, než dopije sklenici vína.

Chata, v níž byl generál zatčen, shořela přesně rok po jeho popravě. I když oficiální zdůvodnění požáru znělo nepozornost při vaření, Bergl za ním vidí pomstu některého z vlastenců.