„Pokus Ruska násilně obsadit svrchovaný stát, jakým Ukrajina podle mezinárodních norem bezesporu je, opět ukázal, jaké jsou postoje mnohých našich spoluobčanů. Ty se v pravém světle ukáží vždy, když se vzniklý problém vylije z břehů našeho politického rybníka. Pokud se jedná o daně a další vnitrostátní záležitosti, pravou tvář mnohých nepoznáte. Ta se ve většině projeví, když se láme chleba, např. jako v roce 1948, 1968, 1989, při vstupu do EU a NATO. A dnes je to při konfliktu na Ukrajině. V těchto historických momentech se mnozí lidé projeví tak, že pokud nejste naivní idiot, tak si to musíte navždy pamatovat,“ poznamenal Baránek úvodem svého testu.

„V politice, ale nejen v ní, v zásadních věcech zmýlená neplatí, pokud nechcete dopadnout jako současný prezident republiky. Po dlouhých letech opěvování Ruska a Číny zásadně změnil názor a totálně tím vyděsil své příznivce. Na jihomoravském Podluží máme pro chlapa, který takto otočí, jediný příměr, že si nasr.l do huby. Žádné velké politické vysvětlování není třeba. U něho je mi to ale jedno. Příští rok zmizí ze scény,“ zhodnotil Baránek.

Následně vzpomenul na své dětství, na to, jak se narodil v roce 1950. „Dva roky po únoru 1948, jeden rok poté, co komunisté znárodnili otcovi a dědovi obchody, a v roce, kdy byl děda zavřený v Jáchymově a otec byl jako znárodněný živnostník poslán kopat uhlí do Ostravy. Beze změny názoru jsme tuto dobu jako rodina vydrželi. Mládí v Poštorné bylo krásné a žádnou překážkou nebylo ani to, že jsme s kamarádem Rudou Gajdošem, synem znárodněných sedláků, nebyli ani jiskřičky, ani pionýři, natož něco jiného. Stal jsem se kapitánem fotbalových žáků Charvátské Nové Vsi a pak dorostu Tatranu Poštorná proto, že jsem hrál fotbal lépe než pionýři,“ zmínil Baránek, že otcem a dědou byl vychováván v ostře protikomunistickém a protiruském duchu.

„Výhodou ale bylo to, že jsem měl vždy všechno na základě historických událostí od rodičů vysvětleno. Ale až v roce 1968 jsem naplno pochopil, že když otec tvrdil, že ruský mužik a komunismus jsou velké neštěstí a nebezpečí pro normální lidi, že měl plnou pravdu. Při srpnové okupaci, stejně jako v celém Československu i v Poštorné a v Břeclavi, jsme se snažili ruské vojáky přesvědčit, že zde není žádná kontrarevoluce a že do jejich příchodu jsme žili celkem spokojeně,“ míní Baránek.

Osobní zkušenost jej prý utvrdila v názoru o lstivosti, krutosti a primitivitě ruského mužika. A primitivní rozhodně není přehnané slovo.

„Nelze zapomenout na jejich primitivní výraz a stejně primitivní otázky, kde je Germán nebo fašista. Větší tupce jsme do té doby nepoznali, a že jich i u nás bylo v různých funkcích hodně. Pochopili jsme, že jedna učitelka z naší ZŠ neměla pravdu, když nás učila, že kultura přišla z východu. Snadná manipulace ruským lidem je i dnes velké nebezpečí. Po více jak 100 let jsou jim vymývány mozky jejich představiteli. Od Lenina po Putina nepřetržitě. Odhaduje se, že 80 % jejich národa věří, že na Ukrajinu vtrhli proto, aby porazili fašisty a ukrajinskému lidu pomohli ze spárů Američanů a kapitalistů,“ dodal.

„V každé velké, byť kruté historické události jde najít i značné klady pro budoucnost. Zjistili jsme, že Ukrajinci nejsou ‚polorusové‘ a že chtějí žít ve svobodě ve svém státě. A jsou ochotni za to položit život. Zjistili jsme, že když civilizované Evropě teče do bot, je schopná se nějak domluvit. Zjistili jsme také, že v takovýchto situacích se i většina politického spektra nějak domluví. To ale nebude trvat dlouho. Stejně jako v roce 1989 a chvilku poté zalezli komunisté a jejich pomocníci, i teď na chvilku zalezou podporovatelé Rusů. Je jich mezi námi bohužel víc, než si myslíme. Tuto dobu je nutné využít. Kdybychom po roce 1989 rychle neprosadili restituce, privatizaci, vrácení půdy atd., později by to šlo velmi těžce. S těmito změnami ani ortodoxní levice nepohne. Stejný byl i vstup do NATO. Pamatuji si, jak Václav Havel s tímto krokem spěchal. Dvakrát navštívil i Tripartitu, aby nám to vysvětlil. Prosadil to svou tehdejší prestiží a tím, že různé levicové kruhy byly ještě zalezlé. Za Klause a Zemana už by to nešlo, nebo by to šlo velmi těžko,“ zmínil. 

„Tato doba musí být poučná i pro stavovskou Stranu soukromníků České republiky. Společné nadšení pro pomoc Ukrajině se brzy změní. Nastupující krize, které se nejde vyhnout, nastolí v republice nutnost řešení existenčních otázek jak pro obyvatele, tak pro republiku. Pokud chceme ve směřování státu hrát nějakou důstojnou roli, musíme uspět v letošních i v dalších volbách. A je to jenom na nás," zakončil Rudolf Baránek.