Kajínek úvodem vzpomíná na své zatčení v Praze, s tím, že ho chtěli obvinit z vraždy v Plzni.

„V Praze mě odvezli do Kongresové, kde je policie. Tam se to nějakou dobu řešilo, pražská policie tenkrát říkala, že je to nesmysl,“ připomíná události roku 1994 Kajínek. „Karel Kalivoda, který tomu tenkrát velel, říkal, že je to nesmysl, kterým se nemám zabývat. Říkal: Plzeňáci si něco myslej, my víme, že to tak není. Potom mě naložili do auta a já jsem si myslel, že mě vezou do Plzně, ale místo do Plzně jsem se objevil v Českých Budějovicích. A tam, i když jsem tam nikdy v životě nebyl, byl jsem tady poprvé. A byl jsem ve vazební věznici. Strčili mě do cely, kde jsem nevěděl, co se děje, nikdo se se mnou nebavil. A tam jsem v té cele byl 24 hodin denně a jednou za den mě vyvedli na vycházkový dvůr,“ uváděl Kajínek.

„Vycházkový dvůr ve vazební věznici v Českých Budějovicích je na střeše,“ ukazoval z nejvyššího patra budějovického parkovacího domu ono místo Kajínek.

„Tenkrát mě z té vycházkové cely vyvedli na vycházkový dvůr a tam mě šoupli do takového kotce pro králíky. Kde byl kotec, nade mnou prostor, železná konstrukce, jako krov střechy a ta byla potažená normálním pletivem. Tohle pletivo bylo natažené na té konstrukci, která bránila komukoliv vylézt nahoru. Ta konstrukce byla navíc tak vysoko, že se na ni doskočit nedalo. Ale já jsem byl v té době hodně trénovaný, rozeběhl jsem se, vyskočil jsem na tu konstrukci a dokázal jsem se dostat k tomu pletivu,“ popsal Kajínek.

„Nade mnou ještě dál bylo to, že ty kotce jsou ze dvou stran budovy a uprostřed té budovy je nad těmi kotci ještě vyvýšený prostor, v kterém prochází bachař, který to kontroluje,“ popsal Kajínek a ukazoval letecký pohled věznice. 

Následně už hovoří o tom, jak pár dnů počkal a v příhodný okamžik zrealizoval útěk.

„Myslím si, že to byla sobota dopoledne,“ sdělil Kajínek, který podle svých slov chodil svázaný. „A ti bachaři šli pryč a přišli za hodinu. A já jsem tam hodinu byl, jako že jsem na vycházce, jako že jsem na vzduchu. Nic jsem neviděl, jenom nad sebou pletivo. A v momentě, kdy ten bachař objekt obcházel, tak viděl čtyři kotce z levé strany, potom to obešel z druhé strany a viděl čtyři kotce z pravé strany,“ popsal průběh Kajínek.

„V tu sobotu jsem na tu střechu opravdu vylezl. Bylo to něco neuvěřitelného. Počkal jsem si, až ten bachař byl na druhé straně toho vycházkového dvora, vyskočil jsem na konstrukci, roztáhl pletivo, tím pletivem jsem se protáhnul a dostal jsem se vlastně na střechu až nad toho bachaře, který mě měl hlídat. Ale on byl na druhé straně, takže mě neviděl, jak já tohle provádím. Já jsem se dostal na střechu nad něj, přes tu střechu jsem přešel, skočil jsem na další střechu a po hřebeni té vazební věznice jsem se dostal na další střechu a potom k hromosvodu, po kterém jsem sjel až dolů,“ sdělil Kajínek.

„Pak jsem přešel přes malinký prostor věznice a přes mříže jsem vylezl nahoru, přeskočil je, skočil dolů a byl jsem vlastně v civilu. A byl jsem v civilu na místě, byl jsem u řeky, kde stačilo přejít most, pár metrů a mohl jsem být na náměstí, které tady je vyhlášené svojí kašnou, jež je unikátní. Ale já jsem to v té době nevěděl, tak jsem šel podle řeky,“ popsal Kajínek a ukazoval, kudy se vydal dále.

„Dostal jsem se ke sportovní hale, ze všech stran už přijížděla policie. A byla tam hromada lidí, byla sobota dopoledne. Bylo tam strašně moc lidí. A oni všichni křičeli: Chyťte ho, chyťte ho. A ti policisté na mě dokonce stříleli. Lidé lehali na zem. Oni stříleli. Prostě něco neuvěřitelného. A jak ti policisté volali o pomoc, tak protože jsem nechtěl použít žádné násilí, tak tady došlo k tomu, že mě zatkli,“ ukazuje místo, kde mu – dle jeho slov – jeden z chrabrých českobudějovických občanů podrazil nohy.

„Naběhla policie a zatkla mě. Začala křičet, že jsem zabil 14 lidí, že mi lidé nemají pomáhat. Někteří totiž měli tendenci volat, proč mi ubližují. Bylo to fakt neskutečné divadlo. Takže mě zatkli, svázali a odvedli mě zase zpátky přes ten most do věznice,“ vyprávěl Kajínek.

Útěk byl dle jeho slov krátký a na svobodě byl jen chviličku.