V úvodu poznamenal Jan Macháček, že Češi přijímají ukrajinskou či vietnamskou menšinu s pochopením, ale z uprchlíků ze Středního a Blízkého východu mají obavy. Konstatoval také, že téma imigrantů v současné době rezonuje celou českou společností, která je rozdělena na dvě části. Zmínil v této souvislosti iniciativu Islám v České republice nechceme a její petici požadující odmítnutí kvót v kontrastu s peticí, která naopak přijetí přistěhovalců schvaluje. Macháček také zdůraznil humanitární aspekt celé situace. Poté vyzval jednotlivé hosty, aby poměrně zaplněnému sálu prezentovali svůj pohled na věc.

Jako první dostala slovo jediná dáma mezi panelisty Lucie Sládková, která vede Mezinárodní organizaci pro migraci v Praze. Sládková vyjádřila přesvědčení, že Češi mají obecně k humanitární pomoci kladný vztah, což se dle jejího názoru ukázalo před dvaceti lety, kdy do České republiky proudili uprchlíci ze zemí bývalé Jugoslávie. „Tehdy se ovšem neřešilo jejich náboženské vyznání. Také nyní bychom se měli otevřít v prvé řadě těm, kdo naši pomoc potřebují. Jsem přesvědčena, že Evropa se dokáže s uprchlickou vlnou vypořádat,“ řekla Sládková. Navrhované kvóty pro přerozdělování uprchlíků však považuje za kámen úrazu. „Ti lidé stejně budou chtít z České republiky odejít dál na sever. Navíc kvóty řeší jen uprchlíky dorazivší k nám přes moře.“

Druhý v pořadí dostal slovo od moderátora Macháčka ředitel Odboru azylové a migrační politiky na Ministerstvu vnitra, Tomáš Haišman, s dovětkem, že Haišman je patrně nejdéle sloužící státní úředník na podobné pozici. Haišman předeslal hned v úvodu, že se staví k navrhovaným kvótám a roli Evropské unie v oblasti migrační politiky kriticky. „Celých osm let tento problém nebyl vůbec řešen. Návrh předložený Evropskou komisí je hašením požáru benzínem. Trvalá kvótace a přesunutí pravomocí do Bruselu považuji za zneužití současné situace. Jedinou naší odpovědí musí být, že řekneme ďáblovi ne,“ prohlásil Haišman a dodal, že je hrdý na odmítavý postoj české vlády i celého parlamentu ke kvótám.

Poté převzal pomyslnou štafetu poslanec za KDU–ČSL Ivan Gabal, který na rozdíl od svého předřečníka označil kvóty pro přerozdělování uprchlíků za marginální záležitost, jež dle jeho mínění není klíčovým problémem. „Myslím, že kvóty Evropská komise zmínila především proto, že očekávala, že vzbudí debatu. A to se beze zbytku podařilo,“ glosoval Gabal. Vedle toho přidal statistiky počtu uprchlíků v Iráku a dalších zemích v regionu, jejichž počet je v porovnání s Evropou o mnoho vyšší . Na základě toho vyvodil, že my sami vlastně žádný velký problém nemáme. „Otázkou tedy zůstává, jestli se na řešení máme vůbec podílet?“ tázal se Gabal a nepřímo si sám odpověděl, že by to bylo vhodné.

K racionalitě ve veřejné diskuzi o přistěhovalcích poté vyzval bývalý místopředseda Senátu ČR Edvard Outrata, který v roce 1968 emigroval do Vídně a později žil v Kanadě. „Zdá se mi, že celá ta debata je v českém veřejném prostoru vedena příliš emocionálně. Musíme rozlišovat mezi azylanty a imigranty. Ti prvně jmenovaní se ocitli v přímém ohrožení života a opuštění jejich domovů je pro ně jedinou možností. Ovšem imigranti se často vydávají do Evropy jen proto, že se prostě chtějí mít lépe,“ uvedl Outrata. Pozitivní vztah k humanitární pomoci on sám považuje za součást hodnot českého národa. „Nesmíme se jich v žádném případě vzdát. Evropská unie sice v minulých letech v oblasti migrační politiky chybovala. To ale neznamená, že bychom od řešení měli dát ruce pryč a vymlouvat se, jak vždycky, že za to my přece nemůžeme.“

Poměrně jasně se v dalším průběhu debaty vůči kvótám a přistěhovalecké politice EU vyhranil ředitel Občanského institutu Roman Joch. Avizoval, že nevěří tomu, že by se kvóty postupně dále nenavyšovaly. „Ale za mnohem důležitější problém považuji to, že je členským státům Bruselem odebíráno právo zastavit nelegální migraci na základě svých vlastních rozhodnutí. Do Evropy chtějí miliony Afričanů, proto bych navrhoval vytvořit jakousi malou Evropu v severní Africe,“ prohlásil Joch a odmítl srovnávat evropské přistěhovalce let minulých s africkými uprchlíky. „Mezi nimi jsou mladí kluci náchylní k radikalismu. Tyto obavy rozhodně nepovažuji za iracionální,“ řekl Joch.

Ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský konstatoval, že současná migrační vlna je způsobena především nestabilní politickou a ekonomickou situací na Blízkém východě i v severní Africe. „Je třeba změnit přistěhovaleckou politikou EU a zaměřit se na její strategické aspekty. Neřešme jednotlivé detaily, ale hledejme komplexní řešení. Za efektivní způsob považuji cílenou pomoc, která povede ke stabilizaci vnitropolitické situace jednotlivých států v těchto regionech. Pozitivní výsledek by jistě přineslo i to, kdyby mohli lidé žádat o azyl ve třetích zemích. Byť je zřejmé, že i to by s sebou přineslo svá rizika,“ připustil Hokovský.

Jako poslední se dostal ke slovu poslanec z Babišova ANO 2011 Martin Sedlář. „Kladu si v souvislosti s migrační vlnou do Evropy otázku, jestli bychom si neměli naši kulturu nějakým způsobem chránit. Na druhou stranu je zřejmé, že migrace má také ryze pozitivní aspekty. V případě masové migrace je však jistě nutné se mít na pozoru. Ostatní i Spojené státy musely v jednu chvíli přikročit k regulaci přistěhovalecké vlny. Máme v EU k dispozici podobné mechanismy? V neposlední řadě je nutné mít na paměti humanitární stránku věci. Ale i ta by měla mít své hranice. Záchranářský syndrom totiž může ohrozit samotné zachránce,“ konstatoval Sedlář.

Samotný Macháček vzbudil nedávno pozornost svým článkem vydaným v Lidových novinách, kde vyzýval k tomu, aby Češi přijímali cizince černé pleti do svého rodinného kruhu. Komentátor Lidových novin dále konstatoval, že je nutné „převychovat“ český postoj vůči Afričanům a uprchlíkům ze třetího světa. „Že zde budeme mít Afričany, je prostě fakt, který musíme vzít na vědomí. Tlak na řešení, přípravu a převýchovu musí vytvořit občanská společnost a v ní lidé, kteří půjdou příkladem. Jestliže se v EU mluví o fiskální nebo bankovní unii, musí nevyhnutelně následovat debata o migrační unii. Nic jiného není možné, jestliže má EU dále stát na vzájemné solidaritě,“ napsal Macháček.