„Naše města čelí ohromnému problému, dost možná největšímu od dob druhé světové války. Jak je možné, že lidé, kteří zde v Bruselu nebo v Paříži byli narozeni, mohou nazývat hrdiny lidi, kteří šíří násilí a teror? To je hlavní otázka, na kterou musíme hledat odpověď,“ je přesvědčen Goldstein.

Belgičan také novinářům sdělil, že mnoho jeho přátel, kteří vyučují na středních školách v převážně muslimských městských částech Molenbeek a Schaerbeek, mu přiznalo, že „90 % jejich studentů ve věku sedmnáct osmnáct let nazývají pachatele teroristických činů hrdiny“.

Právě Schaerbeek s Molenbeekem jsou dvě bruselské městské části, kde měl šestadvacetiletý Salah Abdeslam dostatek času a prostoru na to, aby se spolu se svou skupinou přívrženců Islamského státu připravili na útok na obyvatele Paříže.

Populace Bruselu se skládá z 25 % vyznavačů islámu – 70 % z nich je původem z Maroka a 20 % z Turecka. Etnické skupiny se drží pohromadě a pro kohokoliv z vnější jako třeba příslušníky belgické policie, je velmi složité „dostat se pod pokličku“ toho, co se tam děje.

Belgický model integrace je něco mezi tím francouzským, který shromažduje všechny migranty v oblastech kousek za městy, a tím britským a americkým, který vytváří drobné komunity uvnitř samotných měst. „V Bruselu žijí všichni ve městě. Upřednostňujeme model založený na diverzitě a smíchávání různých skupin v rámci stejných městských částí,“ řekl Goldstein.

„V Molenbeeku a Schaerbeeku náš model ovšem selhal. Existují čtvrti, ve kterých lidé vídají pořád tytéž lidi, chodí do škol se stejnými lidmi. Jaké mají tito lidé spojení se společností jako celkem? Hlavním problémem je tedy vznik těchto ghett – problém je v aktuální formě městského rozvoje,“ myslí si náčelník štábu ministerského předsedy regionu hlavního města Bruselu Yves Goldstein.

Tito lidé do svých osmnácti dvaceti let nenavštíví žádné muzeum. Nikdy neviděli Chagalla, Dalího nebo Warhola. Nemají ani představu o tom, co to znamená o něčem snít,“ řekl.

Přestože jako velký problém belgický úředník označuje jejich častou chudobu a nezaměstnanost, pochybení vidí i na straně belgických úřadů. „Nedáváme těmto lidem šanci, aby se naučili myslet jinak, aby viděli něco jiného než jen ten jejich malinký svět,“ pokračoval ve výčtu problémů Goldstein a dodal: „Pro ty teroristy je náboženství jen záminkou. Oni v nic nevěří, ale islám jim dává možnost vyjádřit svou frustraci.“