Autorky například citují statistiky, podle nichž v počtu odebraných dětí zaujímá Norsko příčku ve spodní třetině evropských států. Ze všech norských dětí do 17 let věku je to zhruba 0,8 %. To znamená, že v Norsku je odebráno v přepočtu na hlavu méně dětí než v České republice. U nás totiž žije mimo svou rodinu 18 056 dětí do 18 let, což je asi 0,9 % dětí.

Čtveřice autorek také uvádí, že není pravda, že by Barnevernet mohl jednat svévolně a že by rodiče neměli žádné zastání. Odebrání dětí rodičům je prý až krajní prostředek, když všechny ostatní selžou. A musejí k němu existovat vážné důvody a musí jej schválit soud.

Z dětí, které jsou v Norsku rodičům odebrány, jich méně než desetina zůstane v ústavech. Drtivá většina jich najde zázemí v pěstounské rodině. Článek naznačuje, že pěstounství není v Norsku žádný lukrativní byznys. Peníze, které prý pěstouni dostávají od norského státu, totiž nezaručují ani průměrné příjmy.