Zatímco například v Karlovarském kraji je podle zprávy desetina učitelů bez kvalifikace, ve Zlínském kraji jsou to dvě procenta. Podle náměstkyně ministra školství Zuzany Matuškové by zlepšení měla přinést mimo jiné nová strategie vzdělávání do roku 2030.

„Ukazuje se, že podmínky, průběh a výsledky vzdělávání v jednotlivých krajích se výrazně odlišují,“ uvedl Zatloukal. „Problém je velmi hluboký, protože se týká všech stupňů vzdělávání, to znamená mateřských, základních i středních škol,“ řekl. Rozdíly podle Zatloukala souvisí s velkou decentralizací českého školství, ve kterém působí kolem 3 000 zřizovatelů s různými postoji a požadavky ke školám. Nejhůře jsou na tom s kvalitou škol západočeské kraje, obecně lepší situace je na Moravě.

Zatímco například na Vysočině se podle inspekce dvě třetiny škol mohou označit jako malé, v Praze má srovnatelnou velikost třetina škol. Ve Zlínském kraji činí podíl nekvalifikovaných učitelů 2,2 procenta, v Karlovarském kraji 11,2 procenta. V Karlovarském a Středočeském kraji nemá kvalifikaci učitelství pro první stupeň základní školy kolem 28 procent učitelů, na Vysočině je to 12 procent. Situace, kdy výuku vede neaprobovaný učitel, tedy kdy třeba vlastivědu učí vystudovaný tělocvikář, se v Karlovarském kraji týká 48 procent vyučovacích hodin, v Jihomoravském kraji zhruba pětiny hodin.

Výsledky žáků podle Zatloukala výrazně ovlivňuje socioekonomický statut regionu. Školy podle něj umí pracovat s žáky z dobře postavených rodin. Chudší regiony mají ale s kvalitou vzdělávání potíže, a potřebovaly by proto cílenou podporu, aby se jim mohlo dařit vyrovnávat nepříznivé podmínky domácího prostředí dětí, řekl. „Největší problémy jsou v západočeských krajích, které mají největší míru znevýhodnění,“ uvedl. Podpora těchto regionů podle něj vyžaduje větší spolupráci ministerstva školství s Ministerstvem práce a sociálních věcí či Agenturou pro sociální začleňování.

Podle Matuškové by ke zlepšení situace měl směřovat nový strategický dokument vzdělávání do roku 2030, který ministerstvo nyní připravuje. Úřad by v něm chtěl určit, jakým způsobem bude meziregionální rozdíly zmírňovat, uvedla náměstkyně. Se Zatloukalem se shodla na tom, že je třeba i větší komunikace mezi resorty. Podle ní by navíc měly posílit spolupráci také samotné školy. Ministerstvo vypracovalo metodiku, kterou by chtělo podpořit zřizovatele na úrovni obcí k vytváření svazků škol, řekla. Dodala, že u zástupců obcí to ale zatím nenachází velkou odezvu.

Zmírnit regionální rozdíly by výhledově měl i nový způsob financování škol, ve kterém se ministerstvo podle Matuškové bude snažit zohledňovat regionální rozdíly mezi školami. Dosavadní systém financování na žáka podle náměstkyně rozdíly mezi školami spíš podporoval. Nejenže nepřinášel znevýhodněným školám víc peněz, ale když bylo v regionu málo dětí, tak měla škola ve srovnání s ostatními regiony peněz ještě méně, vysvětlila.

Sociolog Petr Hampl k tomu dodal, že na práci České školní inspekce je dobře vidět, proč z českých škol vycházejí nevzdělaní a hloubí studenti. Inspekce se totiž víc zajímá o metody, kterými jsou žáci vyučováni, a ne o to, kolik toho doopravdy umí.  

„Zkrátka, divadýlko a kecy o ničem,“ zhodnotil práci České školní inspekce Hampl na sociální síti Facebook.

„Miliony lidí přitom ví, že ještě před pár desetiletími učitelé neměli žádné ‚moderní funkční přístupy‘, ale žáci toho uměli radikálně víc než dnes. Třeba matematické schopnosti na konci základní školy měly velmi blízko k dnešním maturantům. Logicky se nabízí, proč musíme platit několik set zaměstnanců České školní inspekce. Aby kontrolovali koncepční dokumenty? Což takhle celou tu organizaci zrušit a ušetřené peníze rozdat těm učitelům, kteří dokážou naučit počítat i méně inteligentní děti?“ zeptal se Hampl.