Nejbolestivější je zrada od přátel nebo spojenců, nikoliv od cizích. A to se nám stalo v roce 1938, kdy nás zradili naši spojenci (s Francii jsme měli dokonce smlouvu) i v roce 1945 (Jaltská konference – druhý Mnichov, rozhodnuto o nás bylo dokonce dříve…), říká Pohner.

„Naši spojenci se dohodli na tom, že budeme patřit pod vliv SSSR a opakovaně nás obětovali. V těchto souvislostech tedy nejde jen o to, že se někteří fanatici snaží změnit nepopiratelná fakta o osvobození Československa převážně armádami z východu a vymýšlejí zoufalé důvody, proč 140 000 padlých vojáků východní fronty je méně než 200 padlých Američanů, ale především o to, že z morálního hlediska nelze odsuzovat naše osvoboditele za pomoc, kterou jsme očekávali od našich západních spojenců,“ pokračuje.

Naši předkové byli jistě zklamáni sérií zrad zemí západní Evropy a zastavením spojeneckých armád v Plzni.

Nyní žijeme v míru, kterého je třeba si vážit. „Historie není od toho, aby kdejaký blb boural pomníky a otevíral staré rány. Historie je od toho, abychom se z ní poučili a neopakovali stejné chyby. Doufejme, že osvobození Československa od německých fašistických kreatur v roce 1945 bylo posledním konfliktem s německou říší a Evropa spolu s USA a Ruskem bude na tento konflikt jen vzpomínat,“ uzavírá svůj komentář.