„Odhlédněme od toho, kdo má nebo nemá nárok do Evropy jít, ale pokud jde o pocity těch lidí. Tak to byla velká nejistota, co bude dál. Bylo to zoufalství, určitě. Někteří prošli Tureckem rychle, ale někteří žili v Turecku rok až dva. Budu se soustřeďovat na Syřany, kteří říkali: Z počátku nám stačilo, že nám nepadají bomby na hlavu, ale dnes už chceme žít, chceme, aby naše děti chodily do školy,“ popsala Zlatohlávková.

Podle statistik většinu obyvatel tábora skutečně tvoří Syřané.  

Běženci se nechtějí pohnout od hranice, protože chtějí dál do Evropy, už nechtějí žít ve stanech. Teď už ale ztrácejí naději. Zřejmě se nechají přesunout do jiných táborů, ale rezignovali. Mají totiž před sebou perspektivu, že Řecko hned tak neopustí. Stačí se podívat na to, jak se jednotlivé evropské státy stavějí k povinným kvótám na přerozdělování běženců.