Na úvod své obhajoby pojednává Arnoštová o tom, že její snahy o zavedení tzv. protikuřáckého zákona vyvolaly vlnu reakcí pozitivních i negativních. „Dozvěděla jsem se dokonce, že protikuřácký zákon je neomarxistická buzerace,“ napsala.

„Vždyť je to normální!“ napsala Arnoštová v nadpise kapitoly své stati, ve které se zabývá tím, že všude v Evropě je zcela běžné, že je kouření v restauracích regulováno, někde dokonce i zakázáno. „Normální totiž není kouřit v restauracích, normální dnes v Evropě není ani kouřit. Na prvním místě je zdraví občanů, a to je také priorita, kterou musí mít stanovenou stát,“ uvedla náměstkyně s tím, že statistiky „hovoří jasně“ a v České republice na následky kouření zemře ročně zhruba 20 tisíc lidí.

Zákon, který Arnoštová prosazuje, má zcela jasné cíle. Těmi jsou ochrana zdraví hostů a zaměstnanců pohostinství a prevence kouření u mladých, „aby s ním ideálně vůbec nezačínali“.

Považuje za absurdní, že někdo může její snahy vidět jako omezování svobody. „Opravdu zvláštní je ale způsob, jakým se s tak důležitým faktorem, jako je svoboda, u těchto argumentů pracuje,“ nadnesla Arnoštová a položila si otázku: „Proč má být nekuřák vystavován při návštěvě restaurace škodlivým látkám z cigaretového kouře a nechat si tak ničit zdraví? Je v tomto případě svoboda kuřáka důležitější než svoboda nekuřáka?“ Rozhodnout o tom, zda se bude v podnicích kouřit bez ohledu na přání majitele, však nepovažuje za omezení svobody, nýbrž za ochranu veřejného zdraví.

Celý text zde.

„Zákaz kouření v restauracích je svého druhu hygienický předpis. Dodržovat tyto předpisy považujeme přece za normální, ba dokonce správné,“ napsala a dodala, že čichat v restauraci cigaretový kouř je to samé, jako dostat v restauraci zkažené jídlo.

Na svoji pomoc si vzala i výsledky průzkumů, ze kterých vyplývá, že zákaz kouření v jiných zemích neměl vliv na pohostinství jako sektor. „Naopak, podle tuzemského výzkumu agentury IPSOS a Fakulty sociálních věd UK lze na základě srovnání se zahraničními studiemi předpokládat 3% až 6% nárůst návštěv v restauracích. To podle kvalifikovaného odhadu může přinést až o šest miliard korun ročně více na tržbách.“

„Nejsem si jistá, nakolik jsou kuřáci seznámeni s možnými následky kouření, ale jedno je jisté: Život nefunguje tak, že si kouřením zničíte zdraví, ale všechno je vlastně v pořádku, protože si platíte zdravotní pojištění, a tak vás vezmou do nemocnice, prostě vás vyléčí a vrátí jako nového do běžného života plného cigaretového kouře,“ napsala Arnoštová a dodala, že jelikož není demagog, nebude psát o tom, že transplantace plic vyjde zhruba na dva a půl milionu korun, a to pojišťovna nezaplatí.

Na závěr přiznala, že se v některých chvílích cítila „a la Jirásek“, s tím, že stojí proti celému světu, který si nechce nechat vzít kouření v restauracích. „A možná i pod vlivem těchto zážitků jsem na chvilku zapřemýšlela, jestli i veřejnost je tak vehementně proti a touží si dál v restauracích pěkně podkuřovat pod nos a navzájem si ničit zdraví,“ napsala a dodala, že nakonec vše dobře dopadlo, tlaku nepodlehla a bojovat za konec kouření bude i nadále. Na základě výsledků průzkumů IPSOS dospěla k závěru, že Češi chtějí zákaz kouření v restauracích, protože jde o „skutečně reálné“ hodnoty.

V restauracích je normální chlastat a hulit a v bordelu je normální šukat, Lenka Teska Arnoštová,“ shrnul svou kritiku skálopevného přesvědčení Arnoštové komentátor Štěpán Kotrba.