„Slyšel jsem od blízkých lidí kolem Václava Havla, že rychle změnil svůj názor na zrušení NATO, když byla zrušena Varšavská smlouva, když se seznámil se skutečností, jaká je podstata mezinárodní situace a proč být členem NATO. Pak byl jedním z nejsilnějších příznivců našeho vstupu do NATO. Nebýt jeho vysoce nadstandardních vztahů s Madeleine Albrightovou a jejím prostřednictvím s americkým prezidentem, tak by se Česká republika do NATO možná tak rychle nedostala,“ uvedl generál Pavel. „Těžko očekávat, že mohl mít naprostý přehled, jak funguje velká mezinárodní politika, když se k ní nikdy zblízka nedostal, stejně jako se nedostal do blízkosti NATO.“

Hrozba spolupráce a přátelství cara a sultána

Na dotaz ohledně důvodů vojenské spolupráce s Tureckem pak generál Pavel uvedl: „Situace je složitější. Z pohledu běžného občana, případně občana malého státu, který se většinou musí příliš svazovat pravidly geopolitiky, tak je nepochopitelné, proč se ještě vůbec s Tureckem sdružujeme ve společném aliančním svazku, když za poslední roky nám dalo mnohokrát najevo, že se vlastně tak zcela jeho součástí necítí. Když se ale na to podívám úhlem pohledu, který jsem měl možnost řadu let vidět zcela bezprostředně, tak bych řekl zcela pragmaticky, že je rozumnější mít Turecko u jednoho stolu, byť jako problémového člena, než jej mít mimo stůl jako stát, který si bude dělat co chce a my na něj nebudeme mít naprosto žádnou páku.“

„Navíc bychom jej tímto rozhodnutím jenom přistrčili blíž a došlo by k tom, co Petr Kolář nazývá objetím cara se sultánem, tedy ještě hlubší vazbě mezi Tureckem a Ruskem, což by Evropě a západnímu světu vůbec nijak neprospělo,“ varoval generál Pavel. „Navíc samostatná, nikým nekorigovaná turecká síla v regionu by mohla v poměrně krátké době vézt ke konfrontaci buď s Řeckem nebo se Sýrií nebo s kterýmkoliv jiným státem v regionu, protože Turecku má zcela nepochybně ambici být silnou regionální mocností.“

Tvrdá osmanská palice

„Zažil jsem si to v NATO, protože jsem tam byl zrovna v době, kdy Turecko začalo s těmi velkými problémy, ať to bylo blokování veškeré partnerské spolupráce právě prostřednictvím principu jednomyslnosti, což stálo poměrně dost reputace mezi jeho partnery. Následně turecký záměr, teď již realizovaný, nákupu ruského protiletadlového systému S-400, který vzali do Sýrie, kde se Turci angažovali pod jemně ironickým názvem Olivová ratolest. To byly první problémy, kolem kterých bohužel politická reprezentace chodila jako kolem horké kaše a nenašla dostatek vůle dát Turecku dostatečně najevo, že partnerské vztahy jsou založeny na rovnováze, vzájemném respektu, na vzájemných ústupcích a nedokázala si vymezit jasné hranice pro turecký tlak,“ konstatoval Petr Pavel.

Na vysvětlení k pozici Turecka je podle generála třeba říci, že „…Turci jsou na výspě, která čelí z jedné strany konfliktu na Blízkém východě, z druhé strany pak Ruska, takže vlastně dvěma bezpečnostním rizikům pro Alianci. Zároveň je zemí, která nese poměrně velkou tíhu migrace především ze Sýrie, protože na svém území má téměř čtyři milióny migrantů. Je to země, která čelí množství teroristických útoků ze strany syrských Kurdů, kteří ale naopak pro nás byli spojenci proti Islámskému státu“.