"Přátelé, je to skvělé, že jste tady, že jste přišli. Já vám povím malý příběh. Před 20 lety jsme se s kamarádem a kolegou senátorem Honzou Rumlem vypravili do Minsku, abychom byli svědky demonstrací prodemokratických aktivistů k výročí černobylské katastrofy a abychom jim svou přítomností poskytli jakous takous ochranu před očekávaným zásahem zvláštních sil a běloruské KGB," začal za potlesku Žantovský. 

"Nesmírně na nás tenkrát zapůsobila statečnost desetitisíců mladších i starších Bělorusů a jejich odhodlání nepodrobit se Lukašenkovu režimu, tváří v tvář propouštění, zatýkání a násilí. Dnes odpoledne jsou jich v centru Minsku statisíce a my jsme tu s nimi," burácel Žantovský. "Ale nezažili jsme v Minsku jenom samé povzbudivé chvíle. Setkali jsme se také s předsedkyní běloruské ústřední volební komise a měli jsme z toho setkání pocit, jako bychom se vrátili o několik desítek let zpátky. Soudružka Jermušina nám vychválila přednosti běloruské demokracie a průzračně čistého volebního procesu. O několik let později, v roce 2006, vyhlásila po zfalšovaných prezidentských volbách, vítězem Alexandra Lukašenka s 85 procenty hlasů a vysloužila si tak zařazení na sankční seznam 40 běloruských představitelů, kteří měli zákaz vstupu do zemí Evropské unie a Spojených států," dořekl Žantovský a lidé skandovali "hanba". 

Video ZDE.

"Ano, hanba. Ale naneštěstí po necelých dvou letech platnost tohoto seznamu skončila. Neskončila ale soudružka Jermušina. Po takzvaných prezidentských volbách minulý týden opět vyhlásila vítězem Alexandra Lukašenka, tentokrát tedy jenom s 80 procenty hlasů, zřejmě jako úlitbu pluralismu. Tenhle malý příběh ukazuje nejenom to, že protidemokratická povaha a brutalita běloruského režimu se za 20 let nezměnila, ale také to, do jaké míry na tom neseme spoluvinu díky naší nedůslednosti, naší lhostejnosti a našemu sobectví," láteřil Žantovský.

"Slábnoucí tyran v Bělorusku se nyní jako posledního stébla chytá Putinova příslibu bratrské pomoci, jakou jsme zažili tady před 52 lety," křičel Žantovský. "Tváří v tvář hrozícímu krveprolití musíme apelovat na naši vládu a vlády všech demokratických zemí, aby daly jasně najevo, že se s ničím takovým nehodlají smířit. Sankce, na kterých se shodli ministři zahraničí zemí Evropské unie, musí obsahovat nejenom omezení svobody běloruských představitelů jezdit nakupovat do Paříže a posílat své děti na školy do Londýna, ale také zmrazení jejich bankovních kont v evropských a amerických bankách a přerušení všech oficiálních kontaktů s běloruskou vládou do doby, než Lukašenko opustí prezidentský úřad. A Lukašenko musí dostat jasně najevo, že pokud on sám nebo s ruskou pomocí použije smrticí sílu proti nenásilným demonstracím, skončí před soudem v Haagu," křičel Žantovský.

"Ale o to větší vstřícnost musíme ukázat těm, kteří se tyranskému režimu postavili a kteří nyní prchají před násilím a pronásledováním. Musíme apelovat na ministerstva vnitra a zahraničních věcí naší vlády, aby těm aktivistům, kteří o to požádají, bezodkladně poskytli politický azyl či povolení k trvalému pobytu, aniž budou muset žádat předem o víza. A musíme apelovat na rektory našich vysokých škol, počínaje Karlovou univerzitou, aby běloruským studentům, kteří o to požádají, poskytli studijní místa za stejných podmínek, jaké mají studenti ze zemí EU. Václav Havel před mnoha lety o Bělorusku napsal: Jedním z průvodních jevů nesvobodného režimu je rezignace jeho občanů na veřejnou aktivitu. Podle této definice si dnešní Bělorusky a Bělorusové zaslouží být svobodní. Vaše svoboda je naše svoboda a musíme to dokázat činy," uzavřel Žantovský.