„Je třeba si uvědomit, že to rozhodnutí není definitivní, to je důležité,“ říká Kapitán s tím, že jde o hysterii, zároveň jej však postup norských úřadů překvapil, protože adopci představovaly jako nejzazší možné řešení, a přesto k ní došlo.

Norská strana uplatňovala přístup, který používáme v celé Evropě. Nedokáže si však představit případ, kdy by k tomu došlo, a nakonec mladšího ze synů opravdu dala k adopci, s čímž nikdo nepočítal.

Podle Kapitána norská strana svoje rozhodnutí zdůvodňuje „konzistentně“, ale sám je nemůže blíže rozebírat. „Obsah toho rozhodnutí může zveřejnit pouze maminka,“ konstatuje Kapitán a dodává, že „je všeobecně známou okolností, že fakt, že se medializuje případ“, ji v očích norských úřadů pohoršil.

„Pro mě je naprosto neakceptovatelné, aby se takto medializovaly případy dětí,“ říká Kapitán a připomíná, že by se na to měla paní Michaláková dívat pohledem právě svých dětí, které z toho mohou mít následně i nepříjemné zkušenosti. Nebral by však rozhodnutí úřadů jako trest pro rodinu.

Podle Kapitána stojí stále vyšší nátlak z české strany za defenzívnějším přístupem norských úřadů, zároveň cituje svého přítele, který řekl, že je rozdíl mezi tím mít na něco názor a něco o tom vědět. Norská strana podle něj vnímá mediální tlak České republiky za ne zcela objektivní, zvlášť proto, že v Norsku se tomuto případu zdaleka takové pozornosti nedostává. Kapitán označil tlak Česka za kontraproduktivní.

„Podle mého názoru je důležité soudní řešení případu a dostat jej co nejrychleji k evropskému soudu pro lidská práva,“ říká Kapitán a tvrdí, že v podstatě třičtvrtě roku se ztratilo, protože se nepožádalo o svěření do péče, přestože rodina Michalákových tvrdí, že o něj požádala.

„Buďto mluvíme o různých věcech, nebo někdo neříká pravdu,“ konstatuje Kapitán s tím, že bylo třeba prokazovat zájem o děti, přičemž například jejich dědeček prohlásil, že se kvůli nim odmítá soudit v Norsku.

Právní stav je takový, že odebrání dětí bylo legitimní i podle evropského soudu pro lidská práva. Nyní se bavíme o tom, zda a jak se mohou děti vrátit do rodiny. Česká republika by podle Kapitána měla tlačit na Norsko, aby jeho úřady vyřešily tyto otázky co nejrychleji.

Česko a Norsko by v této rozepři měl rozsoudit až evropský soud pro lidská práva. „I takový zájem, který byl projevován, je důvodem pro to, aby byla ponechána rodičovská odpovědnost rodičům,“ konstatuje Kapitán.

„Já osobně nesdílím to přesvědčení, že v Norsku patří děti státu,“ podotýká Kapitán. Koubová dodává, že podle statistik je v České republice odebráno více dětí než v Norsku a v případě Norska soudy hodnotí 90 % případů odebraných dětí jako důvodné.