Podle něj nestačí jen říkat, že komunisté se od roku 1989 neušpinili mocí. Jeden z mozaiky důvodů prý souvisí s migrační kalamitou v Evropě a s neschopností ochránit či jen kontrolovat vnější hranici Schengenu.

Éra komunismu může působit nostalgicky

„Tady může éra komunismu působit málem nostalgicky. Z myslí těch mladších dávno vyvanula bilanční čísla čtyřiceti let po únoru 1948: statisíce vězněných, stovky popravených, stovky zabitých na zadrátované hranici. Zato se připomíná klasický Husákův výrok z počátku normalizace: „Hranice nejsou žádné korzo,“ píše Petráček.

Poukazuje na to, že ochrana hranic se na západě EU pokládá za cosi zpátečnického. V Německu se zdůrazňuje, že ostraha hranic je de facto návrat ke komunismu. Petráček připomíná výrok, který na německé politické scéně zazněl, a sice „Poslední německý politik, který nechal střílet na uprchlíky, byl Erich Honecker.“

V této atmosféře získávají na síle argumenty národovců a komunistů

A tak se upevňuje dojem, že Západ hranice kontrolovat nechce, ani technicky nemůže. V této atmosféře pak získávají na síle argumenty národovců, to například v Polsku a Maďarsku, nebo komunistů u nás.

Závěrem Petráček poněkud ironicky píše: „Hranice nejsou žádné korzo je přesně ten přístup, jaký teď evropské státy potřebují, říká si stále více slušných řadových občanů. Vždyť ten únor 1948 je vlastně jen takové retro, že,“ uzavírá Petráček své zamyšlení.