„Já bych měl i jiná témata, o kterých se dá mluvit, ale to by nesměla některá tuzemská média hned po smrti Karla Gotta na něj spustit doslova mediální lynč. On se teď nemůže bránit, protože odešel, a v závislosti na tom mám pak já nutkavou potřebu ho ve své televizi bránit,“ začal Soukup.

Konstatoval, že velmi brzy po úmrtí Karla Gotta bylo některými žurnalisty připomenuto, jak Gott brojil proti Chartě 77 a veřejně děkoval komunistické straně a vládě, že umělce nechá v klidu pracovat a vytvářet socialistické hodnoty.

„Na straně druhé jsem byl já a další lidé, kteří tu dobu opravdu zažili. A my všichni víme, že Karel Gott byl ve své době jedním z mála lidí, na které jsme mohli být hrdí. Radovali jsme se z jeho mezinárodních úspěchů, z jeho hudby, poslouchali jsme jeho písničky a jeho vyprávění, ve kterých se často objevovaly narážky, které si řada jiných opravdu prorežimních umělců nedovolila nejen vyslovit, ale ani na ně pomyslet,“ zdůraznil Soukup.

Podle materiálů komunistické Státní bezpečnosti prý Gott hovořil o Sovětech, kteří nás přijeli okupovat v srpnu 1968, opravdu jako o okupantech, a nikoli jako o bratrech, kteří nám na tankových věžích vezou mír a klid.  V roce 1969 Gott pomohl z Československa vyvézt filmové materiály o Janu Palachovi.

„A to, že v soukromí projevoval protisovětské názory, snad ani nemusím říkat,“ zaznělo z úst Jaromíra Soukupa.

A místo toho, aby si lidi připomínali to hezké, co nám podle Soukupa Gott dal, necháme promlouvat pomstychtivé novináře. „Chtěl jsem říct novinářské hyeny, ale to je moc,“ poznamenal Soukup. Právě tito pomstychtiví novináři připomínají Gottův podpis Anticharty nebo dopisy, které prý měl Gott adresovat komunistickým pohlavárům.

„V kontextu toho, co dokázal, co všechno nazpíval, co všechno pro nás udělal, mi tyto řeči přijdou, jak to říci, neumím říct jiné slovo, ale řeknu ho s důrazem, neuctivé vůči Karlu Gottovi,“ uzavřel své vystoupení Soukup.