„Lidé soudí, že průzkumy jsou nereprezentativní nebo předem ovlivněné či zaplacené. V tomto mínění se odráží rozšířená nedůvěra vůči našim státním i veřejně etablovaným institucím,“ zmiňuje Vondra, ale zároveň dodává, že v Česku zatím nedošlo k takovému faux pas jako v USA či Británii. 

Původní text ZDE.

„V jejich případě ale nelze selhání svádět na agentury či podplácení ze strany klientů, protože stejných chyb se dopouštěly agentury i média, bez ohledu na to, zda byly blízko tomu či onomu politickému klientovi. Všeobecnou důvěru v průzkumy odrážely i kurzy sázkařů. Obecně se také soudilo, že mají-li před sebou lidé volbu mezi určitou ‚jistotou‘ a jistým ‚rizikem‘, kloní se nerozhodnutí zpravidla k jistotě,“ dodal Vondra se slovy, že lidé překvapivě volili riziko. 

Rozpor mezi predikcí a výsledky byl navíc způsoben tím, že část respondentů neříkala v průzkumech pravdu. „Viděno z odstupu, je vysvětlitelné proč. Pamatujeme si, jaký obraz o kandidátech šířila celé měsíce mainstreamová média a mluvčí z řad šiřitelů politické korektnosti. Všichni jsme sledovali – v novinách, v televizi i na internetu – stále stejné obrázky: na jedné straně usměvavá Clintonová, na druhé šklebící se Trump. Všichni jsme mohli na adresu Trumpa číst stále stejné nálepky – ‚rasista‘, ‚sexista‘, ‚misogyn‘, ‚lhář‘ nebo ‚blázen‘,“ zmínil Vondra. A dodal, že toto nálepkování ze strany strážců politické korektnosti si Trump vykoledoval svým drsným, byť srozumitelným jazykem, jímž se proti politické korektnosti sám vymezoval. 

A část příznivců mu podle jeho slov možná dala svůj hlas právě proto, aby protestovala proti všeobjímající doktríně politické korektnosti, která svazuje jejich životy a omezuje svobodu jejich vyjadřování. „Mnoho lidí už má dost toho, mluvit jinak doma a jinak na veřejnosti. Politická korektnost se tak svým proponentům vrací v demokratických a svobodných volbách jako bumerang,“ uzavřel.