Matěj Stropnický se v Deníku Referendum vyjádřil k průběhu minulého roku, který označil za „Rok vítání nenávisti“. Během něj se totiž vůbec nic nestalo, jen se celá společenská diskuse posunula do extrému a někteří „jednotlivci“ protiimigračních iniciativ získali tolik odvahy, že přešli „od slov k činům“.

Začalo to útokem na Kliniku a napadením redaktorů Českého rozhlasu, kterým policie údajně odmítla pomoci a nikdo z nich za to nedostal žádný postih. Následně přišel útok na Rodinné centrum Kašpárek v Pardubicích, jehož ředitelce někdo sepsal parte, a nyní někdo posprejoval několik pražských kaváren a dalších prostor, které se hlásí k projektu HateFree.

„Případů bylo samozřejmě víc. Výše uvedené i ty ostatní spojuje formální reakce policie i politické reprezentace a na konci šetření konstatování, že se tak moc nestalo,“ píše Stropnický a dodává, že kdysi se nenávist skrývala pod anonymními komentáři, dnes ji lidé hrdě nosí jako štít a ještě se pod ni podepisují.

Jako problém vidí nečinnost vlády a její neschopnost vymyslet jakýkoli kloudný postup. Ani v ohledu integrace, ani v ohledu detence. A to tu ani žádní uprchlíci nejsou. A právě tato nečinnost dává prostor šíření strachu a radikalizaci společnosti. „Dost bylo už pochopení pro strach z něčeho, co se vůbec neděje. Namístě je čelit tomu, co se velmi reálně děje,“ tvrdí Stropnický a zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti intoleranci a extremismu všemi prostředky, jinak dopadneme jako Slovensko či Rakousko, kde se do vysoké politiky dostávají extrémně smýšlející jedinci, které veřejnost vidí jako jediné východisko.

Ort na druhou stranu nešetří kritikou ani samotné iniciativy HateFree, která podle něj vnímá rasismus příliš jednostranně a vlastně tak lehce přispívá k rozdělování společnosti, když razí heslo „Nenávist ti nesluší“, čímž vlastně ukazuje, že proti ní lze bojovat úsměvem. Nedůvěru však vzbuzuje i skutečnost, že se jedná o vládní projekt.

„Neonacistický útok ale zároveň ukázal, v čem má kampaň svou sílu,“ tvrdí Ort a vysvětluje, že už jen připnutím HateFree placky se člověk může stát stejně perzekvovaný jako ti, za které iniciativa bojuje, ať už jsou to Romové, muslimové, bezdomovci či kdokoliv další. Problém však je, že „verbální útoky proti imigrantům, pražské kavárně a levicovým aktivistům“ znějí odevšad. Pražský hrad, média, vláda i veřejnost. „Pokud se nechceme z oken HateFree kaváren dívat, jak se naše společnost od shora dolů řítí do propasti autoritářství a rasismu, budeme muset také něco dělat,“ dodává Ort.

Následně vyzývá k větší angažovanosti v politice. Když to totiž nelze nechat na těch, kteří tam již jsou, tak je třeba je vyměnit a udělat to po svém. Nestačí si jen neustále stěžovat a chodit demonstrovat, chce pro to také něco učinit. „Zdá se, že jasnou politickou alternativu k otevřené nenávisti ani k technokratickému pragmatismu, který nakonec míří stejným směrem, zatím nikdo předložit neumí,“ píše Ort a dodává: „Je na nás, abychom ji začali hledat.“

„Odsuzovat nejen neonacismus a hnědnutí parlamentu, ale i lhostejnost liberálního středu. Neříkat jen, že jsme proevropští, ale ptát se, jakou Evropu chceme.“