V Čechách se na politiku tradičně nadává. Dávno už ne jenom v hospodách. Vždycky oblíbené byly politické vtipy. Říká se, že čím je politických vtipů méně, tím je situace vážnější. Když situace není v Čechách lidem k smíchu, věc je zpravidla hodně vážná. To znamená, že lidem dochází trpělivost.

Stát bez občanů není nic. Ne jenom kvůli daním, i když i to je důležité. Čím méně je ovšem občan přesvědčen o užitečném vynakládání státních prostředků, tím méně je ochotný platit daně. Pokud se se státem identifikuje, chápe, že stát jeho peníze potřebuje. Jestliže má pocit, že stát jeho peníze nesmyslně utrácí, neumí s nimi hospodařit a nespotřebovává je ve prospěch společnosti, jejíž je každý občan součástí, platit daně se mu chce ze všeho nejméně. Ztrácí se státem trpělivost.

Nechci a nebudu se zabývat populárními daňovými úniky. Takové se objevují ve všech zemích světa. Jde mi o každého jednoho z nás. Koho znáte ve svém okolí, kdo platí rád daně? Normální by bylo, kdyby je platil nerad, ale chápal by to jako povinnost vůči své zemi, vůči společnosti, ve které žije. Čím dál víc nabývám dojmu, že drtivá většina občanů chápe svou povinnost jako křivdu. Jako povinný desátek (ono je to ovšem zpravidla daleko víc), kterým přispívá na luxusní život vrchnosti!

Pak pochopitelně hledá jakýkoli způsob, jak se placení daní vyhýbat nebo alespoň co nejvíce svůj daňový základ snížit. Daňovou kázeň bychom určitě upevnili, kdybychom přesvědčili občany, že daně jsou opravdu v jejich zájmu. Že tím stát získává prostředky pro jejich dobro. Nebo pro jejich výhody – je jedno, jak to nazveme.