„Co bude dál po volbě Trumpa prezidentem, to je právě to, co nevíme. Američané si ho zvolili jistě kvůli problémům americkým. Vyhození dělníci ze zkrachovalých továren ‚rezavého pásu Ameriky‘ ho zvolili v naději, že fabriky vstanou z mrtvých. Nevstanou,“ konstatuje úvodem Neff.

Nás podle jeho slov zajímají hlavně vztahy USA–Evropa, zvláště pak v oblasti bezpečnostní. „V Evropě řečené západní je mír, protože Evropa tiše hnípe pod americkým atomovým deštníkem. Málokdo si uvědomuje, že mír v době studené války byl založen na doktríně americké atomové odvety i na konvenčním útoku. To byl základ strategie, byla věrohodná a Rusové se drželi zpátky,“ popisuje Neff s tím, že se vědělo i kde je hranice, neboť ta byla daná dohodami z Jalty. „Ta hranice je dnes nejasná,“ uvádí.

• Původní text ZDE

„Je vedena podél hranic členských států NATO? To by se mělo jasně říct a toto nikdo nikdy jednoznačně neřekl. Naopak, blouznivci mezi politiky Západu spřádali plány o Gruzii v NATO a Ukrajině v EU. Kde je Ukrajina? Je ve sféře vlivu Západu, nebo Východu? Moc toho nedělá pro to, aby si zasloužila být ve sféře Západu, kromě toho, že někteří její předáci mají na Západě ulité peníze a vykřikují prozápadní hesla,“ zmiňuje dále Neff s tím, že z toho plyne otázka, co bude s Ukrajinou. „Zdali se odepíše, nebo zda se bude udržovat v nejasnosti mezi Východem a Západem, jako tomu bylo dosud, s výsledkem vleklých bojů. Na to je navázána otázka Krymu a protiruských sankcí. Jak se k tomu všemu Trump postaví?“ ptá se. 

Závěrem pak zmiňuje také imigrační krizi a situaci v muslimském světě. „Bude Trump nadále podporovat umírněnou syrskou opozici sestávající ze stovky po zuby ozbrojených organizací vzájemně se potírajících, z nichž většina je islámsky fundamentalistická? Obama to dělal a Hillary Clintonová dokonce tlačila na americké angažmá v pozemních bojích,“ dodal Neff se slovy, že Trump v závěru kampaně vyjádřil pochybnost o ochotě USA pomáhat evropským členským státům NATO, pokud nadále budou kašlat na vlastní obranu tak, jak to dnes dělají. „Čili se od nich chce zvýšit bojovou připravenost a to se Putinovi jistě líbit nebude. To jsou dva protichůdné principy, vyznat se v nich nedá, je to součást předvolební rétoriky,“ uzavřel.

• Původní text ZDE

Kechlibar se pak rovněž zaměřil na osobu Donalda Trumpa. „Jedna věc, ve které měl vždycky navrch, byla, že jej média a různí opinion nehorázně podceňovali. Už od počátku jeho kampaně v republikánských primárkách, což bylo loni v létě. Jenže Trump republikánskou nominaci vyhrál a nastoupil v republikánském dresu do boje proti Hillary Clinton. A následovalo druhé kolo opovržlivých komentářů z médií. No a vidíme, jak to dopadlo. A propos, Donalda Trumpa podpořil před volbami Chuck Norris, to bylo asi něco, čeho si ctění analytici nepovšimli,“ konstatoval Kechlibar. 

A zaměřil se na odlišné charisma obou protivníků. „Kamkoliv přijel Trump, shromažďovaly se obrovské davy. Toto je třeba mítink v Pennsylvánii, tradičním státě protivníka (demokratů): Na republikánského kandidáta se přišlo podívat dvacet tisíc lidí. A nebyla to výjimka, spíše pravidlo. Všude zůstávaly před branami další tisíce zájemců, kteří už se nevešli dovnitř,“ dodává Kechlibar se slovy, že zároveň Trump svým vystupováním odpuzoval minimálně srovnatelné množství lidí.

„Hillary Clinton podobný druh nadšených příznivců neměla. Na její mítinky chodilo řádově méně lidí. I ti, kdo ji volili, ji brali spíš jako menší zlo, než jako kandidáta, se kterým se ztotožňují. To ale, mimochodem, neplatilo o jejím původním demokratickém soupeři Berniem Sandersovi – ten dokázal ve voličích vzbudit podobné nadšení jako Trump. Kdyby nominaci za demokraty získal Sanders, tak je možná dnes zvoleným prezidentem,“ spekuluje dále Kechlibar s tím, že demokraté udělali velkou chybu, když nepostavili jako svého kandidáta Sanderse. A dodává, že v mnoha parametrech měla Hillary Clintonová navrch, ale nestačilo to. 

Závěr článku věnoval písni Scorpions Wind of Change, neboť vnímá, že Trumpovo vítězství není ojedinělý jev. „Podobně jako Brexit, i Trumpova kampaň měla charakter boje proti zavedeným pořádkům, kdežto Hillary Clinton byla přímo ztělesněním zavedených pořádků. Tento proces se v různých podobách opakuje všude po západním světě," uzavřel Kechlibar a poukázal na silnou osobní vazbu Trumpa k Česku. Neměli bychom ji podle něj nechat ladem.