„Banky totiž vydělávají nejvíc tehdy, když je lidem nejhůř a musí se zadlužit, musí de facto prodat budoucnost svých dětí. Když jsou krize,“ píše Kobza. „Je jedno, zda jde o místního hospodského, kterému naše Ministerstvo financí tak velkoryse nabízí bezúročnou půjčku (z čeho jí ten chudák bude splácet, když mu hospodu zavřeli a on musí platit nájmy, poplatky a mzdy s odvody?), anebo o stát, který bude potřebovat na obnovu stovky miliard až biliony korun.“

„Dluhy, dluhy, dluhy... Tak se vytahují peníze z kapes do bank,“ zdůrazňuje. Právě tam je schován zisk bank, pod termíny inflace, deflace, cenových nárůstů, daní přímých i nepřímých. „Co na tom, že celý kontinent bude třít nouzi, když na účtech na Manhattanu budou naskakovat zajímavá čísla,“ podotýká Kobza.

Předlužené státy, které nebudou schopny splatit své dluhy, budou muset začít prodávat pod cenou své zdroje, ať již půjde o ropu, plyn, zlato, uran, lithium či úrody opia. „Budeme brzo svědky dalších ‚Marshallových plánů‘ ve formě ‚výhodných‘ půjček, které sice nastartují ekonomiku, ta nám ale už nebude patřit a odsoudí nás a naše děti k nekončící laciné práci na boháče v zahraničí, bez naděje na splacení dluhů,“ myslí si poslanec.

Připomíná slova ekonomky Hany Lipovské, že můžeme tedy reálně očekávat, že samotné banky budou v dalším kroku především katalyzátorem nadcházející krize, protože z ní očekávají velké zisky. Jádro problému bude prý v nadnárodních korporacích, jako je třeba VW, které budou i prostřednictvím bank a vlád hojit své promarněné roky ‚pomocí‘ z ‚antivirových plánů‘.

Budeme zde totiž mít dva typy obětí. Budou to malé, místní poctivé firmy, které si tiše fungovaly, dokud je vláda svými opatřeními nezlikvidovala. A velké nadnárodní firmy (TNC), které si pod záminkou koronavirové rány vyřvou státní zdroje na zakrytí svých chyb a selhání z minula. „Právě ti už čekají na vládě, Komisi EU atd. a začínají si diktovat ozdravné programy,“ upozorňuje Kobza. 

Na ty, jimž by se snad taková perspektiva nelíbila, je již připravován bič ve formě migrantů. Laciná dovezená pracovní síla totiž postaví naše lidi před jednoduchou volbu – nelíbí se ti tvoje bída a mizerný plat? Můžeš na tom být ještě hůř! Nemusíš mít ani to – a exekutoři už čekají. 

Závěrem proto Kobza vyzývá vládu, „aby velmi obezřetně rozdávala z toho mála, co ještě po řádění ministryně Maláčové zůstalo ve státní kase“.

A rovněž upozorňuje spoluobčany, že nadchází těžké období utahování opasků a spousty práce. „Přichází několik hladových let, a abychom je překonali, budeme potřebovat veškerou energii, soudržnost a skromnost,“ uzavřel poslanec Kobza.