Verunka je ve třetí třídě a Honzík bude nastupovat v září do školy. „S oběma dětmi jsem byla na mateřské dovolené,“ začíná vyprávět svůj příběh Ilona Tomanová. „Pak jsem přešla na úřad práce s tím, že si doplním vzdělání v jiném oboru, než ve kterém jsem pracovala dřív,“ dodává.

Bydlí totiž u Moravského Krumlova a do Brna, kde dříve pracovala, by musela složitě dojíždět. „Ani jsem nechtěla jít opět do práce, kterou čas neomezuje a které se musí člověk věnovat stále, kdy musí žít prací, aby ji dokázal dělat. Změnily se mi hodnoty,“ vysvětluje. Roli při rozhodování, jakou práci vezme, hrála i cena benzínu. „Nakonec jsem musela být na úřadu práce déle, než jsem chtěla. Kurz kvůli covidu přesunovali. Pak jsem nastoupila brigádně na krátký pracovní poměr u nás ve vesnici a roznášela jsem v restauraci jídlo. Po půl roce mi tato práce přestala stačit. Nejsem tak stará, abych musela dělat tak rutinní práci. Nenaplňovalo mě to,“ vylíčila postupně. Mezi tím jí pomohl najít zaměstnání manžel. „Mám teď práci na home office, dělám servis klientům v oblasti pojišťovnictví. Do Brna musím dojíždět jen občas,“ říká. Předpokládá, že svým příjmem dodá do rodinného rozpočtu peníze, které budou chybět kvůli zdražování.

Myslet na zdražování a počítat s vyšší cenou pohonných hmot musí paní Ilona i při rodinných návštěvách. Rodiče má ve Zlíně. „Rodiče, kamarádi, daleko. I manžel má rodinu čtyřicet kilometrů daleko. Snažíme se i tyto návštěvy dělat efektivně. Už to není: Mami přijeď! Musím myslet na to, aby ji cesta nestála peníze,“ říká.

Domek stihli postavit „v dobrých časech“

I rodina paní Tomanové musí poctivě počítat výdaje. „Sedli jsme si na to s manželem a počítali náklady. Díky práci manžela vše zvládneme méně bolestně, než v rodinách jiných lidí,“ popisuje. A vrací se ke své práci. „Dřív jsem nosila peníze nárazově. Teď už ale budeme moct počítat i s mým příjmem,“ dodává.

Jejich domek není připojený na plyn, takže ze zvýšení této položky v rodinném rozpočtu strach mít nemusí. „Začali jsme stavět v době, kdy se o nás stavební firmy skoro praly, vybírali jsme z nabídek. Nebyl problém s materiálem. Během deseti let šel materiál, nemovitosti neskutečným způsobem nahoru. I hypotéku jsme brali za dobrou cenu. Vychytali jsme stavbu v dobrém čase,“ hodnotí. „Brácha ještě staví. Měli rozpočet a teď změny musí řešit, jich se dotklo navýšení cen daleko více,“ dodává.

Máslo v akci desetkrát a šup s ním do mrazáku

Rodina s dvěma malými dětmi přesto musí cíleně šetřit. „Jestli někde necháme svítit? Dávno jsme měli takové věci naučené. Navíc nejsem zastáncem plýtvání potravinami, takže hospodaření koriguji. Dřív se mi manžel skoro smál: „Jé byla akce, tak jsi vzala víc.“ Jenže teď už se úspora hodí. U másla si raději vezmu deset, dám ho do mrazáku a nemusím nad tím přemýšlet. Mám ráda akční nákupy. Dřív ale nebyla situace vyhrocená jako teď. Musíme se hlavně psychicky připravit na to, že větší zdražení přijde,“ popisuje.

Děti jsou naštěstí tak malé, že ještě nemají nákladné koníčky. „Kamarádi mají dva kluky, kdy jeden aktivně plave, druhý hraje hokej. A to jsou neskutečné pálky! Díky nim si člověk udělá představu, kolik nás to pak bude stát,“ počítá.