Klaus vzpomínal na svůj červnový výlet do Berlína, kde se účastnil debaty o migraci pořádané spolkem, „který formálně nemá s AfD nic společného“, jak sám uvedl. Opět jej však přivítalo vlídné publikum, které k jeho osobě jako vždy pohlíželo jako na morální podporu jeho cílům.

Klaus také promluvil o tom, že jsou v současnosti dvě strany barikády. „Na straně jedné, a to je moje strana, stojí svoboda, demokracie, suverenita národních států, patriotismus (či vlastenectví), cesty do ciziny a pobyty v cizině místo migrace, Hayek a freiburgská škola,“ poznamenal s tím, že jeho strana je „mírumilovná, zdvořilá a ochotná k diskusi“.

„Na druhé straně, a to jsou oni, je politická korektnost, multikulturalismus, masová migrace, paní Merkelová, pánové Juncker a Schulz,“ pokračoval Klaus. „Tato strana je autistická, arogantní, agresivní a monologická.“

Celý text zde

Rozepsal se však i o dalších problémech, které představuje například zelená energetická politika obnovitelných zdrojů, či samotný Berlín. „Berlín je zvláštní kosmopolitní město, já ho ale nějak necítím a nemusím. Mému pohledu na svět neodpovídá. Je zelené (ideově), je batůžkářské (pro mne je to nešťastný symbol revolučního zvratu šedesátých let), je cyklistické (berlínská rovina tomu nahrává, ale do měst patří auta, nikoli cyklistika), je podivně – svou architekturou – moderní,“ napsal Klaus o hlavním městě Německa.

Pár slovy zmínil i druhé místo Alternativy pro Německo v zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde se AfD dostala před CDU Angely Merkelové.

„A nakonec jedna – opět zdánlivá – maličkost, která je však přímo symbolem nového feministického, zeleného, rovnostářského, po německu sport velebícího pohledu na svět. V ranní berlínské dopravní špičce (a dopravním chaosu tisíců aut a kol jsme dali přednost chodkyni a téměř ji srazil vedle nás rychle jedoucí cyklista, který jí přednost nedal) proti nám jela na kole žena, která měla v jakémsi kočárku před sebou dvě malé děti a na prsou dítě třetí. To není výraz zoufalé sociální situace této ženy, to je od ní záměrná agresivní symbolika. Skoro se bojím na závěr říci, že právě tato momentka je pro mne shrnujícím symbolem této mé krátké návštěvy Berlína,“ dokončil Klaus své zamyšlení.