Od srpnové okupace 1968 uběhlo padesát let. Když se vrátíme ještě o dalších padesát let zpět, jsme v roce 1918, kdy se, jak známo, rozpadlo rakousko-uherské mocnářství a vznikla také Československá republika. Historické úvahy, které začínají slovem „kdyby“, jsou podle Schwarzenberga marné a zbytečné. „Byť zrovna toto se člověku vnucuje, jestli, kdybychom se v roce osmnáct nevydali směrem k samostatnosti, jestli by se také srpnové události roku 68 mohly odehrát. Ale to jsou jen teoretické úvahy,“ připomněl čestný předseda TOP 09.

„Čím se musíme vážně zabývat, je, co je odkaz reformního hnutí takzvaného Pražského jara v roce 1968,“ zdůraznil Schwarzenberg, s tím, že tehdejší vedení Komunistické strany Československa pod vedením Alexandra Dubčeka, s nímž několikrát jednal a měl tu čest ho poznat, bylo opravdu odhodláno vytvořit něco, co se potom nazývalo socialismem s lidskou tváří. „Neuvědomili si, že udržet systém vytvořený tvrdou totalitní diktaturou není možné bez porušování lidských práv, bez znásilnění demokracie a zákonodárství,“ poznamenal.

„Oni si mysleli, že to možné je, ale přiznejme, že několik důležitých kroků, jako bylo například zrušení cenzury, podnikli,“ dodal kníže. Nicméně, z Moskvy nám prý bylo důrazně připomenuto, že to jsou všechno iluze, a po příchodu vojsk Varšavské smlouvy a jejich „dočasného ubytování“ u nás začala tvrdá normalizace. „Tak tvrdá linie, jaká určovala vládu koncem čtyřicátých a v padesátých letech, už to nebyla. Musíme říci, že ti, kteří vládli od roku 1948 a jejich spojenci například v kulturní obci, byli vrazi, ale zároveň inteligentní lidé,“ řekl. A dodal, že po roce 1970 úroveň vládnoucích politiků silně upadla, inteligentní byli Gustáv Husák a Lubomír Štrougal, ostatní byli na úrovni domovních důvěrníků.

Připomněl také, že v roce 1918 byli legionáři v Rusku, na italské frontě, ve Francii a jinde, nicméně převrat jako takový se v Praze odehrál klidným způsobem. „Starosta Sokola JUDr. Scheiner převzal moc od rakouského generála Zdeňka Kestřánka, který byl sice Čech jako poleno, ale byl věrný své vojenské přísaze,“ řekl. Ani kapka krve nebyla prolita, jednoduše do úřadů nakráčeli lidé 28. října a do té doby působící představitelé starého režimu v klidu odešli. „V Čechách samotných jsme o republiku nebojovali, ale spadla nám do klína, a tím snad byla vytvořena zásadní iluze,“ sdělil kníže.

„V roce 1938 jsme se neodhodlali bojovat za náš stát, kapitulovali jsme. Bohužel tento přístup, že svobodu jsou nám ostatní dlužní, že my o ni bojovat nemusíme a bez toho ji dostaneme, u nás už zůstal,“ zdůraznil a poukázal na to, že proto jsme před komunistickou diktaturou kapitulovali i v roce 1948 a jak demokrati, tak reformní komunisté kapitulovali i v roce 1968. „Je pravda, že Hitler by asi rozbombardoval Prahu a zajisté by se ani sovětská vojska v roce 1968 s námi nemazlila. Ale měli bychom pevnější přístup k politice, byli bychom svébytnější a věděli, co politika obnáší, a byli bychom hrdý národ, tak jako třeba Poláci,“ je přesvědčen Schwarzenberg.

• Původní text ZDE

My si podle knížete stále myslíme, že se nám malým nějakým švindlem, poklonkováním na všechny strany bude dařit docela dobře. „Tato iluze nás několikrát zničila a odsunula nás do pozice, kdy si pořád ještě myslíme, že je výhodné nadávat na Brusel, ale svorně a hojně bráti dotace, kdy se nemusíme příliš účastnit společných vojenských operací a klidně nedodržujeme smlouvou slíbená procenta na obranu,“ uvedl s tím, že za to budeme klidně exportovat ve stínu německé ekonomiky díky Evropské unii a silnému euru, i když na toto vše budeme strašně nadávat.

„Rok 1918 jsem ještě nezažil, ale pamatuji si roky ohromné euforie v letech 1945, 1968 a 1989. Celý národ byl tehdy svorný a nadšený, ale pamatuji také, jak rychle to opadlo a jak rychle jsme ideály, jimiž jsme byli opojeni, opustili a přizpůsobili se novým mocipánům,“ uzavřel.