Weigl ve svém chmurném komentáři na serveru Neviditelný pes vykresluje temnou budoucnost, jakou se nám snaží připravit progresivisté. Chtějí tak prý učinit zničením střední třídy ve jménu klimatického boje za záchranu planety. Pro pochopení svých myšlenek Weigl nejprve čtenáři předkládá základní informace o střední třídě a jejím fungování v rámci kapitalismu.

„Každý absolvent studia společenských věd si jistě zapamatoval, že střední třída hrála a dosud hraje při vzniku a fungování moderní západní vyspělé společnosti zásadní úlohu. Její vymezení se v různých společenskovědních teoriích různí, obecně však platí, že jde o společenskou třídu zaujímající svým materiálním bohatstvím a způsobem života středové postavení v sociálním rozvrstvení společnosti,“ píše Weigl na úvod.

Střední třídu charakterizuje vyšší příjmová úroveň přesahující zajištění základních životních potřeb, soukromé vlastnictví, konzumní způsob života a volný čas a jeho naplňování. „Původně na počátku novověku se jednalo o obyvatele měst – obchodníky, živnostníky a řemeslníky, případně určité nezávislé profese – lékaře, právníky, učitele a další. V jejich prostředí se zrodil kapitalismus. Postupné rozšiřování střední třídy na stále větší část společnosti se stalo sociálním základem vzniku moderního kapitalismu i politické demokracie,“ vysvětluje Weigl, že kapitalistický pokrok šel ruku v ruce s rostoucí střední třídou.

Právě masová střední třída také podle něj po druhé světové válce vedla v západních společnostech k překonání ostrých společenských antagonismů předchozích období a prakticky došlo k eliminaci proletariátu, kdy i lidé z nižších vrstev společnosti mají poměrně vysokou životní úroveň. „I v dnešní době je střední třída stabilizační silou západních společností včetně té naší,“ dodává ekonom.

Zástupci levicové ideologie tak podle něj kvůli neexistující dělnické třídě zmutovali do dnešní moderní levice, do levicového progresivismu. „Tomu ze starého marxismu zůstala jedna podstatná ambice – snaha o radikální přeměnu světa. Opustili taktiku násilí a revolucí, podstatně obměnili ideologii a svým dlouhým pochodem infiltrovali rozhodující akademické, mediální i státní instituce západního světa,“ upozorňuje Weigl.

A všímá si pozoruhodné změny, kdy středobodem ideologie již není člověk, ale planeta a příroda. „Za pozornost stojí především ideologický posun – poprvé v dějinách lidstva se z moderní progresivistické ideologie vytratil člověk jako středobod jejího snažení. Byl nahrazen planetou a přírodou, což dává jejich samozvaným ochráncům absolutní akční volnost, neboť na rozdíl od lidí planeta a příroda žádné politické zájmy neartikulují,“ vysvětluje Weigl s tím, že vytěsněním člověka se moderní progresivismus vydal antihumánní až misantropickou cestou.

Problém je podle Weigla ten, že tito progresivisté již zcela ovládli globální politický i akademický mainstream. „Svoboda a demokracie zcela vypadly z centra pozornosti, neboť v nich levičácká avantgarda vidí překážky při uskutečnění radikálních kroků k záchraně planety,“ varuje Weigl.

V žaludku prý progresivistům leží především současná západní společnost, kapitalismus a jeho hlavní opora – střední třída se svým neudržitelným konzumním životním stylem. „Moderní progresivismus chce pravý opak. Hlásá a zastrašováním vnucuje lidem snížení životní úrovně, omezení růstu a spotřeby, omezení občanských práv, podřízení společnosti rozhodování samozvané avantgardy a eliminaci odporu politickou korektností,“ má jasno ekonom.  

Tito noví revolucionáři se navíc prý mohou opřít o své paradoxní spojence, velké kapitalistické miliardáře. „Koncentrace bohatství v rukou úzké špičky miliardářů dosáhla takového stupně, že pro spoustu z nich další a další hromadění majetku ztrácí smysl. Administrativy států a mezinárodních organizací kontrolují do té míry, že tradiční kapitalismus a jeho společenské struktury vůbec nepotřebují. Mnozí z této nejvyšší světové elity jsou naopak nakloněni představě o potřebnosti a možnosti sociálněinženýrského přebudování světa, velikášské záchrany planety zavedením globálního vládnutí pochopitelně v jejich gesci,“ vysvětluje Weigl, jak je možné, že se potkaly zájmy progresivistů s miliardáři.

„A zde se potkávají s progresivisty, jejichž vize nového světa a nového člověka je jim přijatelná. Vzniká tak celosvětová aliance, dříve těžko představitelná, v níž se antihumánní aktivistická pokrokářská politika opírá o miliardy největších boháčů. Svět se opravdu podstatně změnil, doby, kdy velkokapitál všemi silami bojoval proti revoluci, jsou dávno pryč. Dnes ji prosazuje proti zájmům nás všech,“ štve Weigla.

Střední třída je podle něj již zralá na odstřel, čemuž výrazně pomohla „podivná pandemie covidu-19“ a reakce vlád na ní. „Hospodářská politika, kterou vlády jako přes kopírák prováděly a provádějí dnes, směřuje podobným směrem – v době pandemie všichni jako smyslů zbavení roztočili spirálu zadlužování. Výsledkem enormního nárůstu měnové zásoby je roztáčející se inflace. Nevěřme konejšení centrálních bankéřů, že jde o výkyv způsobený problémy v námořní přepravě. Roztáčení inflace je vědomou politikou vlád a centrálních bank: je to jediná cesta, jak lze bez bankrotu uniknout z jinak neřešitelné dluhové pasti,“ pokračuje ve své dystopické tezi Weigl s tím, že za oběť této politice padne celá střední třída a její úspory.

„A můžeme jít dál. Progresivisté nám vnutí jiný životní styl – zakážou nám dosavadní mobilitu pod záminkou ochrany klimatu, drasticky omezí osobní leteckou dopravu. Vynucený přechod na elektroauta v žádném případě nebude znamenat pokračování masové motorizace a individuální dopravy. Celý obří utopický Green Deal se svými zákazy a omezeními rovněž tvrdě dopadne na střední třídu,“ varuje ekonom.

Všechno výše popsané podle něj svědčí o tom, že globální progresivistická elita již nastoupila program nového nevolnictví a ožebračení svých spoluobčanů. „Je nezbytné, aby se pravicové politické síly, které chtějí tomuto hrozivému trendu čelit, postavily na obranu střední třídy, aby ji mobilizovaly a chránily. Je rovněž potřebné vědět, že nadnárodní velkokapitál ve své většině přešel na stranu progresivistické levice, a přizpůsobit tomu svou politiku,“ apeluje Weigl na závěr na všechny pravicové politiky.