Penzijní připojištění a důchodová reforma - to jsou záležitosti, jež se dotýkají každého, i když si to nechce třeba i vzhledem k svému mládí připustit. V současné době jsou to navíc oblasti, jež vyvolávají velké emoce - ve sněmovně mezi poslanci i mezi občany. Jsou také důvodem řady protestních akcí, které zdá se, rozhodně nekončí.

I známá modelka Andrea Verešová by si vzhledem k e svému věku zřejmě mohla říci, že se jí tyto problémy zatím netýkají. Přesto na toto téma přemýšlí.

"Penzijní připojištění je jistě dobrá věc, ale pořád má člověk tendenci to odkládat, že se ho to netýká, že je to daleko. My mladí nemáme pocit, že se nás to týká, řada lidí se bojí, že o své peníze přijde. Proto nespoří. Člověk se ani nediví, když se rozhlédnete kolem, co se děje. Není jednoduchá doba, řada lidí má těžké živobytí a počítá každou korunu. Ale myslet na stáří by měl každý z nás a něco si odkládat na potom, když už budeme staří, to já osobně uznávám," říká Verešová.

Sledujeme téma: Suma sumárum

Nezadlužujte se, šetřete - anebo zadlužte se právě teď?

Žijeme tak trochu ve schizofrenní době. Pořád na jedné straně všude slyšíme: nezadlužujte se a šetřete. Z jiného amplionu se však dozvídáme, že nejlepší je se zadlužit právě teď. Ale co když přijdou lidé o práci a dluhy se začnou kupit..? Navíc někdo přijde s nabídkou, že ze všeho nejvíce je dobré, založit si nějaké spoření. Třeba penzijní. dobrá věc, ale co když na něj pak člověk v důsledku růných krizových situací nemá? Každý, kdo by se rád uměl orientovat, měl by mít ve čtvrtek v devět hodin večer naladěný program ČT1 s dalším dílem pořadu Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze.

Hlavně žádné dluhy!

Manželé Přibylovi z Lojovic si vysnili domeček na vesnici. Vždy chtěli, aby jejich dvě děti měly možnost vyrůstat ve zdravém prostředí, ale přitom kousek od Prahy. Katka sice vyrostla ve městě, ale její muž pocházel právě z Lojovic, a tak volba padla na tuto malebnou vesničku, patnáct kilometrů od Václavského náměstí. Do Prahy to tedy je, co by kamenem dohodil.....

„Do doby, kdy jsem měl práci se rodina měla dobře, domek na návsi, který kdysi býval stájí nedalekého statku, jsme si postupně dali dohromady," usmívá se majitel domku, který rodina opravila z ušetřených peněz, z dědictví, tedy bez hypotéky, či jiného úvěru. „Nejsme nároční, vaříme skromně a třeba na několik dnů, nejezdíme na dovolené, snažíme se hlavně věnovat dětem," říká maminka Katka.

„Jenomže manžel přišel o práci, a tady žádná jiná není, je tedy na podpoře. Do Prahy není dobré spojení, i když je za humny, a cestování autem vše prodraží. Naše situace tak není dobrá, musíme počítat každou korunu," dodává Katka.

Manželé jsou proto rádi, že na domě nemají žádný dluh, ale současně oba říkají, že není ještě hotov podle jejich představ. „ Půda není hotová vůbec, tam by mohly mít děti pokojíčky. Ale na to nemáme a jak se všechno zdražuje, dlouho mít nebudeme," říkají svorně Katka i Martin.

V téhle situaci myslet na důchod není možné...

Martin má tedy obavy. Rodinu si založil o něco později, než si představoval, a proto se pomalu  obává toho, že se důchod rychle přiblíží a on a jeho rodina nebude mít z čeho žít.

„Nic neušetříme, jsem teď takovým břemenem rodiny," vyčítá si zbytečně Martin a očima sleduje svou třicetiletou manželku.

„Není, co by si měl vyčítat," říká ale naštěstí Katka a připomíná, že si váží toho, jak manžel opravil během jednoho roku jejich domek. Dodává, že i o děti se vzorně stará a je na něj spolehnutí.

„ Má jen smůlu, že už je půl roku bez práce. Ono totiž i to hledání stojí dost peněz. Najde si inzerát, než se někam dovolá, tak je to třeba stovka a pak se zjistí, že místo je obsazeno. Dělal by cokoliv, je to trauma nemoci uživit rodinu. Vím, jak se umí k práci postavit."

Katka má štěstí, práci má, ale z dvanáctitisícového platu a tisícovky přídavků na obě děti, rodina těžko vychází.

„Pracuji jako pokojská, mám dvanáctky a dojíždím autem, to taky něco stojí. Martin se zatím postará o děti, vyzvedne je ze školky a školy a pak se týden co týden vydává na úřad práce, aby se dozvěděl, že pro něj nic nemají. Je to začarovaný kruh."

Martin svou ženu poslouchá a pak v pořadu přiznává: „Mám ji moc rád, máme se rádi, ale vím, že rodina trpí. Nemáme z čeho brát. Natož šetřit, což oba považujeme za důležité. Co jsme udělali špatně, nedlužíme, nikoho nezatěžujeme, jen nemám práci. Mohl bych odjet, nechat se najmout třeba jako kamioňák, ale takovou práci jsem už měl, vůbec jsem neviděl děti, ženu, neumím si představit, že bych je opustil třeba na měsíc dva, bloudil po Evropě a neviděl je růst, nechal je tady samotné a všechno, dům a starosti pouze na ženě. Současně vím, že musím vydělávat, peníze nám chybí. Nechci přijít o rodinu!"

Manželé ale vědí, že je třeba myslet ještě na horší časy

„Cítíme, že bychom měli spořit ještě na horší časy. Mít třeba penzijní připojištění, alespoň pro manžela," říká proto už nyní zatím od důchodu vzdálená, ale velmi zodpovědná, Katka.

„Nevyčítám mu, že je teď vše na mně, vím, že se Martin těžko dostává z neúspěšného podnikání, které přineslo jen starosti. Manžel měl hospodu v nájmu. Vše se stále zdražuje, a tak se to prostě nedalo zvládnout," bije se za manžela Katka.

„Chtěl jsem rodinu uživit poctivě. Vzdal jsem to. Jinak to neumím. Teď je mým snem, být něčím zaměstnancem a budu dělat cokoli, to mi věřte. Chci mít nějakou jistotu, že když třeba onemocním, tak nebudu doma úplně zadarmo," dodává ke slovům své partnerky Martin.

Ještě, že mají babičku, která jim půjčuje

„Ze třinácti tisíc co máme na měsíc, nic neušetříme. Měli jsme dřív spoření, stavební, životní pojistku, chtěli bychom se oba pojistit na stáří, co my víme, co nás čeká. Nechceme být dětem jednou břemenem. Teď nám ale moje maminka ke konci měsíce musí finančně vypomáhat, bez ní bychom se zadlužili. A to nechceme dopustit," přiznávají oba manželé v pořadu. A říkají, že to přesto na ně někdy děti zkouší, protože reklama v televizi je dostává. Ptají se pak - proč si to nemůžeme koupit, mami?

"Máme řadu přátel, co podlehnou a dluh, vytloukají dalším klínem. Snad nám to děti jednou odpustí, že jsme je vedli spíše ke skromnosti a počítání každé koruny. Mě to naučila už moje maminka, teď se nám to hodí," říká Katka.

Není tedy divu, že se manželé Přibylovi budoucnosti obávají.

Nevěří tomu, že v dalším období jejich situace výrazně zlepší. Finanční analytik Patrik Nacher je ale jiného názoru a jejich pesimismus s nimi nesdílí.

Velká přednost - nejsou zadlužení, vidí situaci rodiny finanční analytik

"Nevěste hlavu, vy máte velkou přednost, nejste zadlužení, nemáte žádný úvěr na dům, jste ukáznění a jen přechodně chudí. O práci může přijít každý, je to bohužel dnes už standardní situace na trhu práce. Více si věřte a uvidíte, že mi za čas dáte za pravdu", říká Patrik Nacher. A přiznává, že vidí rodinu Přibylových téměř jako vzor v době, kdy rodiny, aby si chvilkově přilepšily, se zadlužují, jako v ruské ruletě.

Podle něj rodina Přibylových  nehraje vabank, a tak jim doporučuje ve chvíli, kdy tatínek Martin práci najde, odkládat si na důchod třeba jen stovku dvě, měsíčně. "Rodinu to neohrozí a navíc si za léta naspoří rezervu, kterou ve stáří, jako když najde," radí Nacher. A rodinu, jež se cítí v současnosti na dně, tím potěšil.

„Je pochopitelně pro nás dobré slyšet, že nejsme neschopní, nejsme s manželkou hazardéři, kteří by chtěli riskovat život svých dětí a svůj tak, že podlehnou levné reklamě v televizi, či časopisech," říká Martin Přibyl.

Co je základním princiem důchodové reformy? "Provést takové změny v důchodovém systému, aby i příští generace důchodců mohly spolehat na to, že budou ve stáři přiměřeně finančně zajištěni. Je tvořena jak změnami ve státních důchodech  - tzv. I. pilíř, tak i přízpůsobením a rozšířením možností ve spoření na stáří III. a nově pak i II. pilíř," připomíná Jiří Rusnok, předseda představenstva ING penzijní fond a prezident APF ČR s vysvětlením, pro koho je důchodová reforma aktuální.

"Především je aktuální pro ty, kteří mají do důchodu ještě daleko  - tedy alespoň 15 a více let. Ostatních se dotkne jen okrajově a téměř vůbec se netýká již stávajících důchodců," vysvětluje dále Rusnok.

Kde si spořit na důchod a kolik k tomu přidá stát?

Dnes stát podporuje spoření na důchod především v penzijním připojištění. Dostaneme na každých vlastních 500 korun měsíčně uspořených, 150,- korun od státu ve formě státního příspěvku. Za rok to tedy je až 1800,-korun ročně. Budeme-li spořit více, dá se přijít až 12 000,-korun ročně a odečíst to od základu daně z příjmu fyzických osob. Tuto daňovou úlevu lze čerpat také v některých produktech životního pojištění. Do obou těchto spoření může také být ukládán dańově zvýhodněný příspěvek zaměstnavatele.

Jak to bude od roku 2013?

Výše státního příspěvku v penzijním připojištění se zvýší až na maximálních 230 korun měsíčně. Daňové podpory zůstanou zachovány v dnešním rozsahu. Navíc vzniknejiž zmiňovaný tzv. II.pilíř - což je důchodové spoření, do něhož si bude možno převést 3% z povinného sociálního pojištění. To platí všichni ekonomicky aktivní na státní důchody v rozsahu celkově 28% hrubé mzdy. Tato možnost však bude podmíněna vlastním příspěvkem ve výši 2% hrubé mzdy.

Psali jsme:
Herec Nový: Vládne nám fízl s partou bláznů
"Člověk by se měl umět o sebe postarat i sám", říká k reformě zdravotní sestra
Modelka radí lidem o financích: Jak neskončit pod mostem

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.