Surkaw Omar a Rebien Abdulláh jsou dva iráčtí žadatelé o azyl, kteří prodali svoje živobytí, aby se dostali do Evropy. Celkem je cesta vyšla na 16 000 dolarů a výsledek bylo ubytování v uprchlickém centru, zima a hlad. Už jsou zpátky doma v Iráku.

„Bylo to opravdu špatné,“ řekl o německém uprchlickém táboře pětadvacetiletý Omar. „Na rovinu, hladověli jsme tam. Utekli jsme kvůli hladu. Dostávali jsme jen sýr a čaj a týdenní kapesné činilo 30 euro.“

Vydali se tedy do Švédska, kde však situace nebyla o mnoho lepší. „Když jsme dorazili, byla zima. Mrzlo. Dali mě na pokoj se třemi Syřany. Já nemluvím arabsky, oni kurdsky. Dorozumívali jsme se rukama nohama,“ řekl Omar. Po dalším pokusu o cestu do Německa svoje snažení vzdali a vydali se zpět do Iráku.

Omar a Abdulláh jsou tak další ze skupiny migrantů, jež se rozhodla v Evropě zkusit své štěstí a když to nevyšlo, vydala se zpět. Oba dva jsou původem ze severního Iráku, který nebyl tolik vystaven působení Islámského státu.

„Zhruba 70000 Iráčanů se loni přidalo k vlně uprchlíků hledajících v Evropě lepší život, uvádí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).“ Podle Irácké uprchlické organizace jich může být i dvakrát tolik. Od loňské zimy však roste počet lidí, kteří žádají IOM o pomoc při návratu do vlasti. V lednu jich organizace zaregistrovala již 831.

Celý text zde

„Těžko říct jaká budou finální čísla, jelikož mnozí z nich se vracejí nezávisle a splynou tak s ostatními cestovateli,“ řekla Sandra Blacková z IOM. „Jejich počty však zřetelně rostou.“

„Vrátili se, jelikož neměli naději na získání povolení k pobytu v Evropě, z nedostatku pracovních příležitostí,“ uvedla Blacková a dodala, že masivní příliv migrantů ztížil práci byrokratického aparátu a tedy i vyřizování žádostí o azyl.

Podle profesora antropologie z univerzity v Notre Dame Maurizia Albahariho, se nektěré země snaží odradit migranty od toho, aby se pokoušeli v nich získat azyl. Prodlužují lhůty na sjednocování rodin, přijímací procesy a zasahují k různým dalším opatřením.

Omar a Abdulláh jsou jedněmi z těch zklamaných Evropou. Abdulláh dokonce prodal i svoje taxi, aby se do Evropy dostal. Oba však tvrdí, že hlavním důvodem pro jejich cestu byl nátlak okolí. „Viděli jsme, jak všichni odcházejí a říkají 'V Evropě je to takové a makové.' Ale když jsem tam došel, vůbec to takové nebylo,“ řekl Omar.

„Život v Evropě je opravdu těžký,“ řekl Abdulláh. „Musíte čekat. A my už čekat nemohli. Nemohli jsme čekat, jelikož jsme příliš spoutaní a loajální k naší zemi, k našim rodinám, našim matkám a příbuzným. A upřímně, Evropa a povolení k pobytu nestojí za opuštění vlastní rodiny a riziko vlastního života.“

Soran Omar, předseda lidskoprávní komise kurdského regionálního parlamentu, se vyjádřil, že Omarova a Adulláhova zkušenost není zdaleka ojedinělá.

„Řekli jsme zástupci německého parlamentu, který nás nedávno navštívil, že dokonce i lidé, kteří opustili Falúdžu a Ramádí žijí v lepších podmínkách tady v Kurdistánu, než uprchlíci v Německu,“ prohlásil. Dodal však, že proudu lidí zatím nijak neubývá na síle. „Lidé zde nemají co ztratit. Myslíme, že letošní rok bude rokem migrace.“