Ve svém textu nejprve zmiňuje amerického prezidenta Donalda Trumpa, jenž dostává periodicky co proto za alternativní fakta. „Experti na všechno pak pilují předlouhé eseje o postfaktické či postpravdivé době, která je zřejmě výronem Velkého Přelomu – ovšemže přelomu k horšímu, ne-li až k úplnému pádu na samé dno lidského rozumu. Ztráta schopnosti orientovat se v realitě jako jevu navýsost aktuálnímu působí věrohodně, má-li být jejím hlavním mluvčím vrcholný představitel Spojených států,“ podotkl.

Upozorňuje ale také na slova sociologa Wolfganga Streecka, jenž připomíná, že nehorázné lži byly v politice jako doma v celé předtrumpovské periodě. „Teprve v neoliberální éře se však objevili ‚experti na lhaní‘, kteří snad nemají v dějinách obdoby,“ podotkl a vzpomněl i na slavnou Lafferovu křivku, která měla dokazovat, že čím vyšší jsou daně, tím méně se z nich vybere.

„Za éry Ronalda Reagana ekonom Arthur B. Laffer namaloval vládním činitelům na ubrus v přepychové washingtonské restauraci další velkolepou lež – slavnou Lafferovu křivku, která měla vědecky dokázat, že snížení daní vede k vyšším daňovým příjmům,“ popsal Hekrdla její vznik. Nesmyslnost tohoto grafu z přepychové restaurace se podle něj prokázala už stokrát, politický mainstream však na tomto dogmatu stále trvá. „Takový Miroslav Kalousek jí věří dodnes, a to i ve chvíli, kdy mává tibetskou vlajkou, transcendentním symbolem lámaistické vševědoucnosti,“ dodal.

CELÝ KOMENTÁŘ MARTINA HEKRDLY ZDE

Na lži je podle něj založena i maastrichtská podoba Evropské unie. „Ta lež je dohledatelná pod jménem Cecchiniho zpráva Evropské komise, která občanům Evropy vysvětlila, co bude znamenat ‚dobudování vnitřního trhu‘ naplánované na rok 1992. Na co se Evropané měli těšit? Na zvýšení prosperity dané řádově pěti procenty růstu HDP a na šestiprocentní snížení cen spotřebního zboží. Měly vzniknout miliony nových pracovních míst a stav veřejných financí se měl všude vylepšit o více než dvě procenta,“ připomíná Hekrdla, načež velkolepé plány konfrontoval s reálnými výsledky.

Doba postfaktická podle Hekrdly začíná oficiálně až po všech těch lžích, které v praxi nemohl rozklíčovat ani ten vysávaný lid, nedorostlý demokracii. „Ale kdo se o onu plebejskou tápající nedospělost zasloužil? Celá neoliberální éra, která přesunula zodpovědnost z manažerů na akcionáře, z právních a sociálních států na globální trhy a z inteligentního vnímání světa na – sociálně velmi nerovné – uspokojování břicha a žláz,“ poznamenal s tím, že namísto informací byly lidu předkládány polopravdivé senzace, namísto novin bulvár.

„Jak mohlo tolik lidí skočit na lep Putinovi, Kaczyńskému, Zemanovi, Le Penové, Trumpovi, Orbánovi či Babišovi? Tak se teď ptají (vážně se ptají!) experti na lež z let ‚šťastné globalizace‘ bulvárních pitomostí, do hloubi duše pohoršeni zpitomělými masami. Hořekují nad stavem svého produktu, nad agresivním džinem z jejich vlastní láhve. Dobře jim tak!“ uzavřel.