Jaký je váš názor na kvóty na imigranty z Evropské unie?

Kvóty jednoznačně odmítám. Jde o hloupý a současně neúčinný nástroj. Jen ve čtyřmilionovém Libanonu bylo loni přes milion syrských uprchlíků. Dle dostupných údajů vzrostl v letošním roce počet syrských uprchlíků v okolních státech na čtyři miliony. To nepočítáme dalších sedm milionů lidí, kteří jsou uprchlíky uvnitř Sýrie. Nelze zapomenout na Libyi, Eritreu a mnoho dalších. Není v silách a možnostech evropských států, aby úspěšně přijaly a integrovaly miliony lidí z často kulturně vzdálených zemí. Za určitých předpokladů by se to podařit mohlo. Ale jen tehdy, pokud by přicházející chtěli akceptovat zdejší způsob života a nechtěli nám vnutit proti naší vůli ten svůj. Bohužel příklady z některých částí Francie a Británie ukazují, že tato jistota zde rozhodně není. Naopak je pro nás současná situace ve velkých městech zmíněných zemí nepříjemným varováním.

Co říkáte tomu, že Angela Merkelová nejprve řekla, že syrští uprchlíci mají dveře do Německa otevřené – dle Andreje Babiše je tak do EU fakticky pozvala – a pak Německo zavedlo kontroly na hranicích? Navíc, je pozvala a nás vyzývá, ať je přijmeme MY... Jak obecně hodnotíte postoj Německa? Objevují se slova o diktátu…

Nechci se přít s Andrejem Babišem o prvenství tohoto konstatování. Již na začátku září jsem se veřejně ohradil proti politice „willkommen“. Je nepřijatelné, aby na jedné straně svými ústy a nastavením sociální politiky němečtí politici uprchlíkům vystavili pozvánku, na straně druhé se dožadovali jejich přerozdělení do dalších zemí EU prostřednictvím kvót. Řešením nejsou kvóty, ale důsledná ochrana vnějších hranic EU, boj s pašeráky, snaha o uklidnění situace na severu Afriky a v Sýrii a samozřejmě pomoc postiženým lidem v uprchlických táborech na hranici postižených zemí.

Posléze kontroly zavedlo i Rakousko. Není toto počátek konce Schengenu? A pokud se začnou uprchlíci kvůli tomu valit přes naše hranice, neměli bychom kontroly obnovit i my?

Pokud nebudou důsledně chráněny hranice celého schengenského prostoru, budou zaváděny kontroly uvnitř EU. To ostatně vidíme v Rakousku či na našich hranicích. Pokud nedojde ke splnění první podmínky nebo neustane migrační vlna, je schengenský systém ve velkém ohrožení. Navíc trvalý mechanismus přerozdělování uprchlíků prosazovaný zejména Angelou Merkelovou je se Schengenem neslučitelný. Pokud budou otevřené hranice, těžko někdo zabrání odchodu migrantů do jejich cílových zemí na západě.

A pokud to rozvedeme dál, nemůže nátlak Evropské komise a Německa a dalších západoevropských zemí na země Visegrádu a další východoevropské země vést k rozpadu EU, když se názory jednotlivých zemí na imigranty tak silně rozcházejí?

Stát se může v příštích deseti letech cokoliv. Nemyslím si ale, že bychom měli v současné chvíli o odchod z EU usilovat. Naopak se musíme jako její členové důsledně ohradit proti politice odtržené od zdravého rozumu a vnášet do Bruselu pohled nezatížený ideologiemi nebo viděný přes brýle nefunkčního multikulturalismu. Pevně doufám, že názory zemí Visegradské čtyřky začne s neutuchající migrační vlnou chápat a především podporovat více evropských zemí.

Co říkáte těm komentářům a komentátorům či zahraničím politikům, kteří odpůrce masové imigrace označují za xenofoby, nehumánní či vyhrožují sebráním dotací a různými sankcemi?

Lidé v naší zemi nejsou ani nesolidární, ani xenofobní. Dokazují to mimo jiné obrovské sumy peněz, které se pravidelně vyberou při sbírkách na pomoc obětem v celém světě – ať už jde o tsunami, zemětřesení, lokální konflikty nebo jiné humanitární katastrofy. Je rozdíl mezi xenofobií a snahou bránit v Evropě zbytky zdravého rozumu. Naše země není připravena přijmout statisíce uprchlíků z kulturně zcela odlišných zemí. Pokud by tak učinila, bude to znamenat přinejmenším sociální rozvrat. Velmi pravděpodobně ho bude následovat rozvrat bezpečnostní. Pokud by taková situace nastala, kdo pomůže občanům naší země? Bohaté arabské státy to nebudou. Symbolické je, že v České republice se nejvíce solidarity našich občanů dožadují zástupci organizací, které žijí z veřejných peněz. Jsem pro to být solidární. Nemohu ale jako politik upřednostnit zájmy lidí na Blízkém východě či v severní Africe před potřebami a právy našich občanů.

Jak hodnotíte postoj prezidenta Zemana v této otázce? Ten bývá také často označován za islamofoba…

Miloš Zeman si neosvojil slovníček evropské politické korektnosti. A já jej v tomto podporuji, i když na některé věci mám odlišný názor. Chápu, že se některým lidem nelíbí, když o řadě věcí mluví bez obalu. Ale i to je důvod, proč byl zvolen v přímé volbě s takovou podporou. Kritika Miloše Zemana je do značné míry účelová. Čekal bych větší vzepětí českých i zahraničních novinářů poté, co vyšlo najevo, že Saúdská Arábie povede Radu OSN pro lidská práva. Podle mého názoru snad neexistuje absurdnější rozhodnutí. Pokud je Miloš Zeman s vydatnou podporou některých médií kritizován, zatímco o absurditě desetiletí se mlčí, dokazuje to účelovost této kampaně.

A co říkáte postoji české vlády ve srovnání s vládou slovenskou? Není na místě inspirovat se Robertem Ficem, jak vyzývá Miloš Zeman?

Česká i slovenská vláda zaujaly negativní postoj ke kvótám. Prozatím jsme společně prohráli souboj vedený Německem a Francií o přerozdělení 120 tisíc uprchlíků nacházejících se v současnosti v Itálii a Řecku. Šance na úspěch žaloby podané Slovenskem je bohužel velmi malá. V tuto chvíli nezbývá než čekat na rozhodnutí Evropského soudního dvora v Lucemburku. Nejbližším cílem pro všechny země Visegrádské čtyřky je zabránit ustavení trvalého přerozdělovacího mechanismu. Ten by fungoval několik let a měl by dva negativní efekty. Nemotivoval by jižní státy EU k ochraně hranic a naopak motivoval převaděče a imigranty, aby se na cestu do Evropy vydali.

Hovoří se o dělení imigrantů na „uprchlíky“ a „ekonomické migranty“. Pokud ale uprchlík cestuje z první bezpečné země „za lepším“, za lepším komfortem a sociálními dávkami, nestává se z něj ekonomický imigrant? Neměl by zůstat v první zemi, kde mu nehrozí nebezpečí?

Bohužel současná migrační krize nefunguje na principu „měl“. Právo není dodržováno na všech frontách.  Mezinárodní i naše právo jasně říká, jaká země je bezpečná a kde má žadatel podat žádost jako první. Tato pravidla však vzala za své především ve chvíli, kdy Angela Merkelová vyhlásila slib přijmout přinejmenším všechny uprchlíky ze Sýrie.